Hlavní obsah

Test z hantýrky složil, svou přímostí Lafata ukázal, jaký doopravdy je

Test z myslivecké hantýrky složil. A dokonce před televizními kamerami a bez předchozí domluvy s moderátorem k tomu. A kdyby jen to! I kus pokory v sobě Davida Lafata při nedělní fotbalové slávě našel, když měl vysvětlit, proč téměř po dvě desetiletí kralovali tuzemské anketě hledající Fotbalistu roku jen a jen legionáři, a teprve on nadvládu Němce, Nedvěda, Kollera, Bergra, Poborského, Jankulovského, Rosického a hlavně Čecha v jubilejním padesátém ročníku narušil.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

David Lafata s trofejí poté, co byl vyhlášen vítězem jubilejního 50. ročníku ankety Fotbalista roku.

Článek
Fotogalerie

Dlouho nepřemýšlel. A nějaké zástupné či namachrované argumenty Lafata už vůbec nehledal, když zmíněná otázka padla.

Zaškatulkoval sám sebe

„Když je někdo v top světovém mančaftu, jako je Chelsea nebo Arsenal, je tam zaslouženě. A my ostatní jsme tady v české lize asi také zaslouženě," přiznával Lafata, kam sám sebe zaškatulkoval. S přímosti, jež ho vždy šlechtila a ctila a kterou si až nedávnou teatrální penaltovou etudu pokazil.

Kupodivu mu ji nikdo nepřipomněl. Ani na pódiu, ba ani poté v kuloárech, když reflektory pohasly a televizní přenos skončil.

„Samotného mě to překvapilo. Čekal jsem, že nějaká narážka padne či dotaz přijde," nezastíral Fotbalista roku 2014 Lafata, že ho jisté mrazení přece jen provázelo.

Nechali ho ale žít. A určitě nikoli proto, že test z myslivecké hantýrky na pódiu složil na jedničku, neboť mu nedělalo sebemenší problém auditoriu vysvětlit, co je to chrutí, lízák nebo honcování. Ani nemohlo, protože on, kluk z jihočeského Olešníku, není „vipáckým" myslivcem z leknutí, ale nimrodem skutečně obcházejícím v době volna své krmelce a revír. I v tom je jiný, než drtivá většina současných playerů.

„Musel jsem jen přemýšlet, jak naše myslivecké názvosloví lidem srozumitelně a hlavně spisovně a slušně vysvětlit," zdůvodňoval ex post své chvilkové rozpaky před kamerami.

Překvapen z toho, že ho nechali žít

Nechali ho žít ale hlavně proto, že ani ve chvílích osobního triumfu a obrečeného štěstí nenarostl do nebe. Že sám sebe zaškatulkoval do české ligy. Že přiznal, že na piedestal ho vynesla častá zranění Rosického a absence reprezentačního kapitána ve spoustě zápasů Arsenalu. Že i Čechova pozice náhradníka v Chelsea mu pomohla k rekordnímu počtu hlasů, které nastřádal a díky nimž ukončil téměř dvě desetiletí trvající nadvládu legionářů.

Byl to prostě zase starý, přímý a rovný Lafata, třiatřicetiletý snajpr s pověstí slušňáka, jenž se odvážil i špitnout, že jeho prvenství není jen oceněním pro něho samotného, ale představuje i dobrou reklamu pro ligu, která není zase až tak špatná, jak se o ní mluví.

A dokonce i přidat, že kdyby o prvenství v anketě věděl už v lednu, kariéru by zapíchnul, protože vždy, všude a přede všemi hlásá, že končit se má na vrcholu.

Na zmiňovanou etudu, které by se tím vyvaroval, Lafata nenarážel, svou přímostí však ukázal, jaký ve skutečnosti je.

Reklama

Související témata: