Ať všichni drží hubu a krok, vzkázal Rehhagel všem, kteří jeho i Uhrina kritizovali za totální defenzívu

„Však jsem také s Juventusem každý den na hřišti," bránil se dvaačtyřicetiletý Pavel Nedvěd superlativům, jimiž ho trenér řeckých mistrů Evropy z roku 2004 v Portugalsku Rehhagel zahrnoval.

„A navíc běhá maratony," prásknul na něho organizátor setkání legend Pavel Kuka, který pod Rehhagelem v Kaiserslauternu hrával a trenér na něho nedá dodnes dopustit.

„Zátopek," vydechl užaslý Rehhagel, čímž potvrdil i to, že je náramně dobrým znalcem sportovní historie.

O čtyři roky mladší kouč českého výběru Dušan Uhrin se vedle ošíval, ale jaksi se neodvažoval vyzkoušet paměť svého kolegy. Natož aby mu snad připomněl, že pokaždé když se potkali, měl navrch on.

V pondělním utkání fotbalových legend v pražském Edenu, kde jeho stříbrná anglická jedenáctka oplatila Němcům po devatenácti letech finálovou prohru z Wembley, stejně jako když je jako trenéry Sparty a Brém svedl dohromady pohárový los.

„Tehdy v dvaadevadesátém jsme ve druhém kole někdejšího Poháru vítězů pohárů Brémy vyřadili. A to měly mančaft, který rok před tím právě pod panem Rehhagelem tuhle soutěž vyhrál," nemusel dlouho lovit v paměti Uhrin. Dokonce i vítězství 1:0 na Letné a 3:2 v odvetě si promptně vybavil a střelce třetí na německé půdě Vonáška přidal.

„Tenkrát byl majitel Sparty Petr Mach z našeho vítězství a postupu tak dojatý, že přišel do kabiny a tam se rozbrečel," přidával Uhrin úsměvnou vzpomínku na své sparťanské angažmá.

„Málokdy jsem jako trenér prohrával, ale s ním jsem prohrál pokaždé. Byl a je zřejmě mým prokletím," obrátil se Rehhagel na českého kolegu, když si konečně i on na zmiňovanou konfrontaci rozvzpomněl.

„Ale podstatné je, že jsem během trenérské kariéry víc zápasů vyhrál. Hlavně ten nejdůležitější ve finále mistrovství Evropy před jedenácti lety," připomínal své řecké angažmá a portugalské tažení s reprezentací helénského kříže až na samotný fotbalový Olymp.

Však se také Otto Rehhagel stal po zisku zlata pro všechny Řeky bohem. A pranic jim nevadilo, že k titulu mistrů Evropy dokráčel totální defenzivou a fotbalovou destrukcí.

„Kdybych měl v mužstvu Messiho, hrál bych tam ofenzivně. Jenže jsem měl na šampionátu trochu jiný mančaft, a z toho jsem musel vycházet. Tak jako tady pan Uhrin v Anglii osm let před námi. I mně pořád předhazují, že jsem se stal mistrem Evropy díky totální destrukci, jenže my v sobotu porazili Francouze se Zidanem v jejich středu, tři dny na to v semifinále skvělý český tým a po dalších třech dnech obrovsky motivované domácí Portugalce. Jestliže tohle někdo svede, dám mu za pravdu. A když ne, ať drží hubu u a krok, jak říkáme u nás v Německu," rozohnil se Rehhagel nad tím, jak je fotbalový svět nespravedlivý.

Trenér stříbrného českého mančaftu Dušan Uhrin souhlasně přikyvoval, protože i jemu předhazovali a dodnes předhazují, že defenzívu povýšil nade vše a jen díky tomu se dostal na EURO ´96 až do finále.

„Jenže tam jsme už defenzivně nehráli, naopak jsem hráče nabádal, aby daleko víc útočili. A my útočně hráli, takže finále bylo určitě ke koukání. Ale neměl jsem prostě tolik štěstí, jako pan Rehhagel. Zatímco on vyřadil v semifinále český tým stříbrným gólem a pak i finálový zápas vyhrál, já v něm prohrál. Zlatým gólem, který byl zanedlouho zrušený. A ke všemu zlatým gólem, který nám Bierhoff dal z odmávaného, ale neodpískaného ofsajdu. Ale abych byl korektní - i náš vedoucí gól byl nespravedlivý, protože penalta se kopat neměla. K faulu sice došlo, ale ještě před šestnáctkou," uváděl Trenér trenérů Uhrin všechno na pravou míru.

Jedno ho však i po zmiňovaných reminiscencích těšilo. Jeho německý kolega Rehhagel na evropský titul sice dosáhl, ve vzájemných konfrontacích však měl pokaždé navrch Uhrin. Se Spartou i s reprezentací. A bylo úplně jedno, že v pondělí šlo v pražském Edenu o konfrontaci legend.