Článek
Dějištěm dramatu se stala tribuna Z, která sousedila se sektorem anglických rowdies a která byla určena pro neutrální fanoušky. Lístky se na ni prodávaly jen v Belgii, ale na černém trhu je skoupily italské cestovní kanceláře pro příznivce Juventusu. Oba tábory, které oddělovala jen bariéra z pletiva, se začaly nejprve provokovat házením kamenů a liverpoolští chuligáni poté přelezli bariéru a zaútočili s pomocí tyčí a dalších "zbraní" na příznivce Staré dámy.
Napadení fandové Juventusu neměli jinou možnost útěku než přelézt přes betonovou zeď do dalšího sektoru. Ta se však pod jejich náporem zřítila a pod jejími troskami zahynula většina z 39 obětí, mezi nimiž bylo 32 Italů, čtyři Belgičané, dva Francouzi a jeden fanoušek ze Severního Irska. Nejmladší oběti bylo 11 let.
Bez ohledu na masakr se zápas odehrál, neboť pořadatelé se obávali, že jeho zrušení by vyvolalo další vlnu násilností. Kapitáni obou týmů požádali fanoušky před výkopem o klid, přesto i v průběhu utkání došlo k několika menším odvetným akcím ze strany příznivců Juventusu. Italský klub nakonec díky proměněné penaltě Michela Platiniho zvítězil 1:0 a po utkání slavil premiérový triumf v nejprestižnější soutěži. To, že se zápas odehrál i radost Michela Platiniho po proměněné penaltě, ve světe vyvolalo velkou vlnu kritiky. Hráči se bránili tím, že o ničem nevěděli.
Za mřížemi skončilo jen čtrnáct Angličanů
Za hlavního viníka tragédie byli označeni britští rowdies, z několika stovek jich ale skončilo za mřížemi pouze 14. Většina z nich už měla v minulosti potíže se zákonem kvůli výtržnostem na fotbale. V 80. letech přicházely z Anglie každoročně zprávy o fanouškovských výtržnostech, které Britové později začali "vyvážet" v rámci pohárových utkání na kontinent. Pokřik "Brusel, Brusel" se poté stal symbolikou pro násilí mezi fotbalovými fandy.
Své vykonaly i špatný stav starého stadiónu Heysel, kde se ten večer mačkalo zhruba 60 000 diváků, a podcenění situace ze strany organizátorů i místní policie, která kvůli nedostatečnému počtu prakticky neměla šanci zasáhnout.
Z obviněných činovníků, odpovědných za bezpečnost, dostali podmíněné tresty jen tajemník belgického fotbalového svazu a kapitán četnictva. Až po šesti letech sporů se pozůstalí dočkali odškodnění od UEFA a Belgie. V Belgii situace vedla k vládní krizi. Ministr vnitra tak dlouho odmítal podat demisi, až odstoupili koaliční liberálové. Konaly se předčasné volby, aby se poté stejní partneři ve vládě zase sešli.
Thatcherová zahájila boj proti násilí na stadiónech
Pár dnů po tragédii, kterou díky televizi sledovaly milióny šokovaných diváků po celém světě, včetně Československa, potrestala UEFA anglické kluby vyřazením ze všech pohárových soutěží. Zákaz byl nakonec zrušen po pěti letech, Liverpool si na další start v Evropě musel počkat ještě o rok déle. Na ostrovech pak tehdejší premiérka Margaret Thatcherová dala pokyn k zahájení boje proti násilí na stadiónech. "Britští fanoušci uvrhli zemi do hanby a ostudy," odůvodňovala tehdy tvrdou linii, která se však Británii vyplatila.
Chátrající stadión Heysel byl v roce 1995 téměř kompletně přebudován a přejmenován na Stadión Krále Baudoina. Ze starého stánku zbylo pouze průčelí, smutný květnový večer z roku 1985 už na místě připomíná pouze památník se jmény všech 39 obětí.
Oba týmy se potkaly až po 20 letech ve čtvrtfinále Ligy mistrů v dubnu 2005. Příznivci Reds během zápasu rozvinuli transparent s italským nápisem amicizia (přátelství). Část Italů to odměnila potleskem, jiní se odvrátili k nápisu zády. Liverpool, v jehož dresu nastoupili i Milan Baroš a Vladimír Šmicer, Ligu mistrů nakonec vyhrál.
