Horváth loučení oplakal. Na cestu do fotbalového důchodu dostal houpací křeslo a papuče

Horváth dostal jako dárek před výkopem exhibičního duelu houpací křeslo, papuče, fajfku, deku a rádiovku. „Tak jsme se pobavili a já si jdu ještě zahrát fotbal," smál se Pavel Horváth, když otestoval všechny propriety na cestu do fotbalového důchodu.

Tribuny se kochaly při bezpočtu ofenzivních akcí, protože obrany měly pochopitelně jen symbolickou roli. I proto během první půle hrané na pětatřicet minut padlo osm branek a diváci nadšeně aplaudovali, když se mezi střelce zapsali i herec Jakub Kohák či hokejový útočník Jakub Voráček.

„Byl jsem nervózní víc než při semifinálovém zápase mistrovství světa proti Kanadě. Fotbal jsem ještě totiž před tolika lidmi nikdy nehrál," smál se borec patřící Philadelphii operující i na trávníku v útoku v narážce na 11 550 diváků, kteří byli zvědaví na Horváthovo poslední fotbalové představení.

Z atmosféry ostatně byli nadšení všichni zúčastnění. Vyprodaný stadión už při úvodním nástupu totiž bouřlivě vyvolával všechny zúčastněné, nejvíce pak hlavního aktéra nastupujícího se synem Patrikem coby posledního ze zúčastněných. „Tušil jsem, že atmosféra bude fantastická, ale vyprodaný stadión byl neuvěřitelným zážitkem," vyprávěl Jiří Hudler, hokejová hvězda Calgary.

Horváth nastoupil na obou stranách. První poločas operoval na ploše v dresu Modrých, po obrátce pak přestoupil k Červeným slavícím nakonec vítězství, k němuž přispěl dvěma proměněnými pokutovými kopy.

„Pavel za mnou jezdil na NHL. Jeho vytrvalost mi dodávala energii při mém vlastním snažení. Je obrovským bojovníkem a osobností, která je nepostradatelná v každé kabině," klaněl se Jaroslav Špaček, bývalý excelentní hokejový obránce. „Na trávníku ale zásadně nastupuji v útoku, bránění jsem si na ledě užil dost," smál se Špaček po zápase, jehož druhý poločas se hrál na třicet minut. „Byla to fuška na hřišti, stejně těžký očekávám i večerní rozbor," culil se Špaček.

„Pavel byl společně s Pavlem Vrbou strůjcem plzeňského zázraku, a tudíž zásadně ovlivnil i moji kariéru. Vždyť já se během jeho éry ve Viktorice vyšvihl až do reprezentace," pomyslně děkoval nyní už bývalému parťákovi plzeňský obránce David Limberský.

„Jestli mám Pavla teď na sklonku kariéry charakterizovat jednou větou, tak musím říct, že žije naplno ve všech směrech. Snad jeho trenérská kariéra bude stejně úspěšná jako hráčská," říkal bývalý trenér Západočechů a nynější kouč reprezentace Pavel Vrba v narážce na skutečnost, že čtyřicetiletý Horváth by od nové sezóny měl převzít třetiligové Domažlice.

V úterý si však užil ještě bouřících tribun i společných minut na trávníku se synem Patrikem. Syn loučící se plzeňské legendy se hned po minutě zapsal do střelecké listiny a po penaltě rozehrané otcem uzavřel účet zápasu. Pak odcházející ikoně Západočechů na rozloučenou s fotbalovou kariérou zahrál rocker Petr Janda skladbu Skončili jsme jasná zpráva.

Po boku syna si pak Pavel Horváth už v dresu Plzně a s kapitánskou páskou na ruce vychutnal průchod špalírem účastníků exhibice před aplaudující tribuny. „Obrazovka mě určitě rozšiřuje," smál se při pohledu na velkoplošnou televizi pod střechou plzeňské arény.

„Řekl bych něco vtipného, ale už to, že jsem tady, je velký vtip. Největší radost z mého konce má určitě náš trávníkář, že po mně nebudou na trávníku důlky," žertoval Horváth, než s rukama nad hlavou před vestoje aplaudujícími tribunami absolvoval poslední kolečko, které bylo symbolickou tečkou za jeho kariérou.