Rubriky:

Ostatní

Legendárního Masopusta vyprovodil na cestě z Julisky do fotbalového nebe aplaus vestoje

8. července 2015 12:06 - Praha

Zlatý míč držel nad hlavou i ledabyle svíral v rukou. A slavný gól, který v chilském finále ve dvaašedesátém dával Brazilcům, defiloval na projekčních plátnech také nesčetněkrát. To aby připomněl všem, kteří se v zamračeném dopoledni přišli na pražskou Julisku s Josefem Masopustem rozloučit, jaký to byl velký plejer.

Sport.cz

Fotbalový kumštýř a rytíř trávníků zároveň. Dirigent a skutečný vůdce. Opravdový člověk. Šestnáct let v Dukle, v československé reprezentaci zrovna tak.

Jako by mně umřel táta...

„Cítím se, jako by mně umřel táta," smutně se ukláněl před rakví vystavenou na pódiu uprostřed hřiště Josef Jelínek. Masopustův spoluhráč z Julisky i stříbrného Chile, hlavně však jeho chráněnec.

"Každému bych přál, aby si pod takovým fotbalistou zahrál. Byl to ohromný člověk," těžko zadržoval slzy Karel Jarůšek, jenž přijel z Brna se sedmi někdejšími spoluhráči, které dovedl Masopust coby trenér v osmasedmdesátém roce k mistrovskému titulu. Jedinému, jenž pod Špilberk v celé fotbalové historii putoval.

Takových chráněnců, jakými byli Jelínek, Jarůšek i třeba Karel Kroupa, se přišla s legendárním Josefem Masopustem, který zemřel minulý týden v čtyřiaosmdesáti letech, rozloučit spousta. Z řad spoluhráčů i těch, jež po skončení aktivní kariéry na Julisce, v Brně i na dalších štacích trénoval, anebo třeba jen svým příkladem inspiroval.

Stačilo jediné: Děkujeme

Však také usedli před rakví a společně s náčelníkem armádního střediska Dukly Jaroslavem Priščákem se zmohli na jediné: "Děkujeme".

A vůbec přitom nemuseli mluvit o stříbrné medaili z Chile či bronzové z evropského mistrovství ve Francii dva roky předtím, osmi mistrovských titulech, jež pomáhal Dukle získávat, natož pak připomínat Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, který Masopust za famózní výkony v roce 1962 získal. O tom, jakou legendou se stal a kolik ocenění si vysloužil...

Cítili, že slova jsou zbytečná. Jan Geleta, Jan Brumovský, Ivo Novák, Václav Mašek, Václav Samek, Jan Fiala i třeba Petr Rada stojící čestnou stráž u rakve, stejně jako Jiří Čadek, Josef Kadraba, Ivo Urban, Ladislav Vízek nebo Vladimír Šmicer v lavicích před katafalkem.

Někdejší šéf českého fotbalu František Chvalovský, podobně jako ten současný Miroslav Pelta.

Slavní olympionici, za něž se přišla se svým drahým Pepíkem rozloučit Věra Čáslavská.

Nádherný a přitom skromný Pepík

„Byl nádherným, báječným a úžasně skromným člověkem, který se stal mým velkým vzorem a jenž mi dodával sílu i v mých nejtěžších životních chvílích. Pepíkem, který si ani ten Zlatý míč nepřisvojoval, ale vždy a všude připomínal: Vždyť ten balón je pro vás," roztesknila se gymnastická královna z olympiády v Mexiku Věra Čáslavská.

Při árii operního pěvce Josefa Moravce ale smutek a stesk cítili všichni, kdo se s Masopustem přišli rozloučit a zaplavili katafalk i pódium pod ním bezpočtem věnců a květin. I ze Slovenska je zástupci tamnějšího svazu dovezli, z chilského velvyslanectví kytice rovněž doputovala. Však tam u nich zažil před více než půlstoletím největší a nejkrásnější chvíle kariéry, takže i na druhé straně zeměkoule bolest nad úmrtím fotbalové legendy cítili.

Ti na trávníku poblíž rakve, stejně jako jeho fanoušci, obdivovatelé i docela obyčejní lidé, pro něž přestavoval pojem, na tribuně, ji samo sebou prožívali mnohem intenzivněji. Hlavně proto, že navzdory slávě, kterou byl Masopust po celý život zahrnován, zůstal stejný, jako oni. Skromný, docela obyčejný...

A když zazněla čestná vojenská salva a Juliskou se nesly tóny státní hymny, smutek zesílil. Ale jen na chvíli.

Na pár desítek vteřin. Pak jako by si rázem celá Juliska uvědomila, co měl legendární borec tak rád a co nade vše miloval.

Proto ho na poslední cestě do fotbalového nebe vyprovodila dlouhotrvajícím potleskem vestoje.

zp, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní