Článek
Úplně do smíchu mu zase není. „Jsem z toho trochu vykulenej. Na stole mám papír, abych se veřejně omluvil a zaplatil 7600 korun, jinak že se sejdeme u soudu. A já u soudu nikdy nebyl," líčí Ladislav Vízek.
„Po někom chtějí i půl miliónu. Dcerka teď slaví tři roky, tak musím s dárkem pro ni asi počkat, jestli na něj budu vůbec mít," obrací hned patálii v žert.
Romanu Berbrovi, mocnému místopředsedovi FAČR, a jeho právníkům uhnout z cesty nehodlá.
„Už se mi ozvalo asi pět právníků, že mě budou rádi zastupovat. Že v dnešní době nemůžeme takový spor prohrát. A volal mi třeba Ota Černý z televize, že chce taky k soudu, takže napíše podobný článek jako já..."
Jsem naivní, věřím, že dobro zvítězí...
Známému kritikovi domácích fotbalových poměrů se příčí představa, že by měl své výroky odvolat. „Podvolit se chobotnici? Vím, jaký Roman Berbr je, není to moc hodný člověk. Když jsem ještě dělal delegáta, kolegové mi volali, jak se ho bojí. Svou moc budoval patnáct let odzdola. Má to postavené na sviňárnách, sám se jen tak nevzdá," přemítá Vízek.
Tím spíše nechce couvnout. „Již dříve jsem řekl, že vydržím do příští valné hromady. Já prostě nevěřím, že na ní znovu všichni jako jeden muž zvednou pro Berbra ruku. Jsem trochu naivní, ale vždycky věřím, že dobro nakonec zvítězí nad zlem. V tomto případě, že už za ním lidi nepůjdou. Teď ale momentálně čekám na ortel smrti..."
Láďo, mlč už, hrozí se maminka
Ne všichni v jeho okolí takto vtipkují. „Moje maminka brečí. Je z vesnice, tak se bojí. A nabádá mě, ať už radši mlčím a nic dalšího neplácám," říká Vízek.
Internacionál však stojí na svém. „Postoupili jsme na EURO, tak se Berbr cítí silný. Jenže slušní lidé kvůli němu z fotbalu odcházejí a zůstávají jen ti, co za každé situace drží při sobě," zdůrazňuje Vízek.