Článek
„Je tam. A s mým jménem," hlesl spokojeně, že svou hvězdu má skutečně mezi všemi českými fotbalovými velikány připravenou.
„Ve společenství legendárních playerů si teď ale budu připadat starší, než ve skutečnosti jsem. Vždyť na těch hvězdách jsou jména pánů Masopusta, Bicana, stříbrné jedenáctky z italského šampionátu," podivoval se někdejší kapitán české reprezentace Pavel Nedvěd, že on je do Síně slávy uváděn už ve třiačtyřiceti.
„To proto, že už teď si legendou. Byl si jí jako hráč a velkou osobností si zůstal napořád. Mladý, sympatický, musíme být rádi, že tě máme," připomínal mu fotbalový šéf Miroslav Pelta, proč ho před týdnem při vyhlašování Fotbalisty roku do své Síně slávy český fotbal uvedl a na současném viceprezidentovi turínského Juventusu teď je, aby svou hvězdu odhalil. Blyštivou, zářící, patřící ode dneška do souhvězdí tvořeného zmiňovanými velikány, stejně jako třeba Kvašňákem, Panenkou, trenérem Brücknerem, zlatým mančaftem z Bělehradu v sedmdesátém šestém.
Nedvěd hledal paralelu mezi výběry Uhrinovými a Vrbovými
„Samé šestky na konci letopočtů. Před čtyřiceti lety titul mistrů Evropy v Jugoslávii, před dvaceti naše stříbro v Anglii, teď můj vstup mezi největší postavy našeho fotbalu. Mohl by to být zase šťastný rok, věřím tomu," narážel Grande Paolo na paralelu mezi současným Vrbovým výběrem chystajícím se na EURO do Francie a bezejmenným Uhrinovým týmem, v němž hrál a který před dvěma desetiletími táhl Anglií až k finálovým branám Wembley.
„Je dobré se vracet do minulosti. Sledovat hráče, kteří něco dokázali, protože při pohledu zpátky se může člověk lecčemu naučit," poslal hvězdný Nedvěd vzkaz svým reprezentačním následníkům, i když svou radu rozhodně jako nějaké mentorování nemínil.
„Vždyť já se jako hvězda nikdy necítil a nebudu se jí cítit ani teď, kdy ji mám tady ve strahovské Síni slávy," stačil dodat, než svou hvězdu pokřtil nezbytným šampaňským.
