Rubriky:

Ostatní

Když jde po ulici, cítí hrdost! Kluk z Rýmařova je ve společnosti Pasarelly, Batistuty či Baggia

4. listopadu 2016 16:08 - Praha

Čtyři báječné roky prožil český fotbalový obránce Tomáš Ujfaluši ve Florencii. Dres italského klubu oblékal v letech 2004-2008 a byť angažmá na Apeninském poloostrově bylo jediným zahraničním, kde nezískal žádnou trofej, nedá na metropoli Toskánska dopustit. „Možná se zde usadím," říká borec pocházející z Rýmařova a bývalý fotbalový reprezentant v rozhovoru pro Právo a Sport.cz.

 

Profimedia.cz

Před zápasy Fiorentiny s Libercem v Evropské lize jste poskytoval pro italská média řadu rozhovorů. Vzpomínají na vás v městě hodně?

Ano. Můj vztah k Florencii je velice pozitivní, přestože ze současného hráčského kádru už osobně nikoho neznám. Ale do města jezdím docela často. Minimálně jednou za dva měsíce, někdy i častěji. Mám ve Florencii určité podnikatelské aktivity, které si žádají moji přítomnost. Do budoucna plánuji, že v městě koupím byt.

Poznávají vás fanoušci, když do Florencie dorazíte?

Moje image od dob působení ve Florencii se podstatně změnila. Tehdy jsem nosil dlouhé vlasy. Přesto mě pořád poznávají, zastavují mě, chtějí fotku, podpis nebo si pohovořit o fotbale. Je to velmi příjemné.

Co se vám v takových chvílích honí hlavou? Přepadne vás nostalgie?

Spíše hrdost, jakou stopu jsem v klubu zanechal. Jsem pyšný, že si mě pamatují. Stesk nebo nostalgie určitě ne. Už nemám dva tréninky denně, netrávím věčně čas na hotelu. Kariéra trvala dlouho a jsem vlastně rád, že to mám za sebou. Navíc pořád hraji fotbal na nižší úrovni, takže stesk vážně ne.

Užíval jste si mimořádné pozornosti už jako hráč?

Florencie je malé město a fanoušků je tam hodně moc. Já měl jediný v mužstvu dlouhé vlasy a jak jsem bydlel v centru, tak jsem byl snadným terčem (směje se). Ale všechno bylo v pohodě, Italové jsou kulturně založení. Požádali o fotku, prohodili pár slov. Nebylo to jako v Istanbulu, kde jsou projevy fanoušků extrémní. Tam jsem na kávu jako ve Florencii nechodil.

Klub před pár týdny slavil devadesát let existence. Největší osobnosti pozval na velkou party a vás zvolili do nejlepší jedenáctky v historii. Byl jste překvapený?

Ohromně! Jde o obrovské vyznamenání, velký úspěch mojí kariéry. Hrál jsem za Fiorentinu čtyři roky a sestavu vybírali fanoušci, což má vždy mimořádnou váhu! Jsem mezi legendami jako je Antognoni, Pasarella, Batistuta, Baggio či Rui Costa. Byli jsme společně na utkání, pak bylo oficiální vyhlášení. Pojali to docela velkolepě.

Dojalo vás, v jaké společnosti jste se ocitl?

Ano, dojalo. Když celý stadión skanduje vaše jméno, člověka to dostane. Jsem pryč osm let a lidé na mě vzpomínají. Jsem šťastný. Jde i o projev úcty ze strany klubu. Pokud zanecháte dobré jméno, ať už jde o Itálii nebo Španělsko, vždy na člověka dobře vzpomínají. Nyní se chystám na zápas Fiorentiny se Sampdorií Janov a vždy pro mě mají dobré lístky. V Madridu třeba sedím pokaždé v prezidentské lóži, v Istanbulu na nejlepších místech hned za lavičkou domácího týmu.

Jak vzpomínáte na Florencii z hlediska fotbalových povinnosti?

S radostí. Tehdy po roce přišel k týmu jako trenér Cesare Prandelli, který měl nejvýraznější vliv na moji kariéru a můj posun. Po angažmá v Hamburku jsem poznal tvrdou práci, která je vyžadována v italském klubu. A mimořádnou taktickou připravenost. Extrémně se tam posiluje. Během velmi krátké doby jsem přibral šest kilogramů svalové hmoty. Musel jsem si zvykat. První dva tři měsíce jsem byl pořád na masérském stole. Tréninky byly jiné, docela velké dávky.

Takže byť jste měl zkušenosti z Hamburku, jednalo se o velký skok?

Ano. Fiorentina měla kondičního trenéra, silového trenéra. Dělali nám spoustu laktátových kontrol. Když byl někdo unavený, nedostával v tréninku takové dávky. Hráči byli pod velkou kontrolou.

Navíc jste působil ve Florencii v době, kdy měla poměrně úspěšné období.

Jen první sezónu jsme se zachraňovali v posledním zápasem. Neměli jsme špatné mužstvo, ale prostě nám to nevyšlo. Ale pak nastoupil Prandelli a hráli jsme pořád do čtvrté příčky. A když jsem odcházel, tak jsme vybojovali místo v Lize mistrů.

Životu v Itálii mimo fotbalové stadióny jste přivykl rychle?

Ten byl báječný! Bydlel jsem přímo v centru města, všude jsem si došel pěšky a auto potřeboval jen k přejezdům na tréninky. Líbilo se tam rodině i známým, protože si udělali prohlídku Florencie, aniž bych jim musel asistovat a dělat taxikáře. Navíc město není tak velké jako třeba Istanbul či Madrid, což je velká výhoda.

Ze čtyř zahraničních angažmá byl život tedy nejlepší v srdci Toskánska?

Já měl štěstí, že jsem hrál fakt v krásných městech. Když to vezmu, kde mám nejvíce známých a lidí, za nimiž se vracím, tak včetně fotbalu byla nejlepší destinací Florencie. Dostala se mi hodně pod kůži. Je to jediná destinace, kde bych si dokázal představit život.

Přenesl jste si něco z italských zvyků do dalších let života?

Italskou pohodu. Jsou otevření, přátelští, což mi hodně usnadnilo začátek. Nepoznal jsem tam závist. I proto bych se do Florencie vážně rád vrátil. Navíc je tam nádherné počasí. Ještě minulý týden bylo dvacet stupňů, člověk si užívá dlouho slunečných dnů, což je další věc, která mě do města táhne. Zatím to není aktuální, ale až vyroste dcera, tak se rozhodnu, zda se Florencie stane mým domovem.

Jak na Ujfalušiho vzpomínají
Luca Cellini, italský novinář
„Tomáš Ujfaluši byl v mých očích jedním z nejlepších defenzivních hráčů v historii Fiorentiny. Byl velmi silný na své pozici při plnění fotbalových povinností, velmi silnou pozici měl i v týmu. Prostě byl výjimečný. A k tomu skvělý člověk, jehož lidé zbožňovali a stále zbožňují. Mám doma jeden dres Fiorentiny a je to právě Ujfalušiho."
Antonella Bottaiová, prodavačka ve fanshopu Fiorentiny
„Tomáše si pamatuji velice dobře. Milovala jsem ho! Mám ho dosud v srdci. Byl to skvělý fotbalista a ještě krásný muž. Velmi charismatický. Byl pro Fiorentinu velmi důležitý. Po příchodu trenéra Prandelliho jeho význam ještě zesílil, velmi dobře si rozuměli."
Radek Malina , Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní