Článek
Co vlastně funkce videorozhodčího obnáší?
Především musí sledovat zápas a pomáhat hlavnímu na trávníku minimalizovat chyby, které se stávají a stávat se budou. Vyžaduje to obrovskou koncentraci, zkušenosti, kuráž a schopnost se rychle, ale neukvapeně rozhodnout, aby dokázal hlavního na hřišti v pravý okamžik, a hlavně správně v duchu pravidel, upozornit na chybu a opravit ho.
Takže hlavní ze hřiště se může obrátit na vás a vy ho v přímé komunikaci do sluchátek upozorníte na chybu, nebo mu řeknete, zda k porušení pravidel došlo?
Ve fotbale je to jinak než v hokeji. Hlavní rozhodčí se nemůže sudího u videa sám ptát. Komunikace jde jen směrem k němu. Sudí u videa řeší čtyři druhy situací. První jsou v pokutovém území, to znamená fauly, ruce, simulování a podobné záležitosti. V tu chvíli do toho videorozhodčí vstoupí. Druhá situace je udělení červené karty, která má být udělena přímo, nikoliv po druhé žluté. Třetí je identifikace hráče pro udělení žluté a červené karty, aby ji dostal ten správný. A poslední, čtvrtá je ofsajd při dosažení branky.
Když je přerušena hra, tak si lze komunikaci představit, ale jak situaci řešíte ve chvíli, kdy hra pokračuje a na branku soupeře se valí útok týmu, který měl být potrestán?
To je složitější. Musím najít správný okamžik, kdy sudího na chybu upozornit, aniž bych hru nějak ovlivnil. Dám příklad. Rozhodčí nenařídí jasnou penaltu a hra směřuje na druhou stranu. Moje rozhodnutí musí být rychlé, v řádu sekund, ale o té penaltě musím být stoprocentně přesvědčený. Když je hra vlastně na můj pokyn zastavena, musí to být dřív, než z té akce padne třeba branka na druhé straně nebo nastane nějaká situace v pokutovém území.
Říkáte, že o svém rozhodnutí musíte být přesvědčen. Jak k tomu dojdete?
V Koreji jsme měli k dispozici dvanáct kamer. Dám pokyn operátorovi ke kontrole inkriminované situace. K dispozici mám dvanáct záběrů, z nichž si na rozdělených obrazovkách vyberu ty nejpřesvědčivější. Zdůrazňuji, musí to být skutečně v řádu sekund. Pochopitelně jednodušší to je v přerušené hře, kdy je víc času a můžu ještě upozornit hlavního, aby se zahájením hry počkal, ale nesmí to trvat dlouho.
Po souboji v pokutovém území hlavní nařídí penaltu. Jenže vy zjistíte, že fauloval útočící hráč. Dáte pokyn, aby ji sudí odvolal?
Samozřejmě ho na chybu upozorním. V Koreji jsem byl videorozhodčím při pěti utkáních a takovou situaci jsem zažil. Po změně verdiktu následuje přímý volný kop z pokutového území ve prospěch bránícího mužstva.
Co ruka ve vápně, kterou sudí pustil...
Při jasné chybě ho upozorním. Pokud ale dojdu k závěru, že to je padesát na padesát, nezasahuju do hry a podpořím rozhodnutí hlavního. Podobné to je i v dalších situacích.
Když jde o chybu, sudí hru zastaví?
Ano a vrátí se k oné situaci, ale důležité je, aby k verdiktu došlo co nejdříve, i když to není časově přesně určeno. Tím spíš musí být práce videorozhodčího rychlá a precizní. Jsme na to dva, byl jsem ve dvojici s novozélandským kolegou Nicholasem Waldronem, který měl už s videem větší zkušenosti. Když jsem něco řešil, on hlídal zápas, a naopak. Byla utkání, v nichž se nic nestalo, a naopak v jiných došlo k několika sporným situacím během pár sekund. Od play off s námi jezdil třetí kolega, asistent rozhodčího, který měl na starost především ofsajdy.
| Řekli o videu: |
|---|
| „Nikdy jsem nebyl příznivcem videa ve fotbale, ale teď musím přiznat, že je to nutné. Věřím, že moderní technologie budou pomáhat co nejdříve.“ Carlo Ancelotti, kouč Bayernu, po dvou Ronaldových gólech z ofsajdu ve čtvrtfinále Ligy mistrů. |
| „Video jsme zkoušeli v lize první rok, videorozhodčí a technici chyby jen zaznamenávali a posílali k vyhodnocení UEFA a FIFA. Poznatky jsou ale pozitivní. Ve druhém roce už dojde k zápasům, zatím přátelským, v nichž bude využito naostro. Chtěl bych video v české nejvyšší soutěži oficiálně zavést od sezóny 2018/19.“ Dušan Svoboda, předseda LFA |
Co když vás hlavní sudí na trávníku neposlechne?
Má na to právo, protože on má vždycky poslední slovo. Mezi střídačkami má k dispozici monitor, kam si může nechat v případě pochybností poslat nejlepší úhly pohledu inkriminované situace. Naše komunikace je zaznamenávána, takže v případě jeho chyby a následné kritiky od delegátů je videorozhodčí krytý tím, že ho na chybu upozornil. Pokud se ukáže, že pochybil videorozhodčí, je potrestán on. Kontrola je několikanásobná.
Neprodlouží se těmito prodlevami zápasy?
Tahle obava je zbytečná. Situace se řeší skutečně v řádech sekund, prodlevy při střídání, ošetřování, ale i rozehrávání standardních situací nebo vykopávání brankářů jsou delší.
Jak reagují hráči a diváci?
Hráči i trenéři to brali velmi pozitivně, věřili, že jde o správnou korekci, byť to bylo v jejich neprospěch. Tím odpadly nepříjemné hádanice na trávníku. Diváci to leckdy ani nepostřehli.
Dala vám tato funkce něco i pro vaši činnost na hřišti?
Především to je obrovská zkušenost, protože video ve fotbale má budoucnost. Ale přiznám se, že po zápasech jsem byl psychicky víc unavený, než kdybych byl na trávníku.
Videorozhodčího jste dělal i v české nejvyšší soutěži, která ho ve spolupráci s UEFA testuje. Byl mezi tím a Koreou rozdíl?
Obrovský, u nás jde o zkoušení, komunikace se sudími není žádná. V Koreji se jelo naostro.
Jak vidíte budoucnost videa?
Fotbal se ohromně zrychlil a sudí musejí mít možnost využití maxima prostředků, včetně techniky, aby mu stačili. Fotbalu video ohromně pomůže. Začínal jsem v době, kdy nic takového neexistovalo, pokrokem pak byly komunikační systémy, GLT (goal line technologie), což je kontrola pro dosažení branky, včetně hodinek, které sudího upozorní, že padl gól. Nesrovnatelná je i fyzická příprava rozhodčích tehdy a nyní. Víc bolí... (úsměv)
Kdy podle vás bude video oficiálně použito na velkém turnaji?
Mělo by to být už příští rok na mistrovství světa v Rusku.
Budete u toho?
(úsměv) To nevím, ale rád bych, ať jako hlavní, čtvrtý nebo videorozhodčí, i když tu první variantu bych bral nejraději. Zatím je nás z Evropy ve výběru osmnáct, teprve se rozhodne, kolik sudích pojede, kteří to budou a v jaké z funkcí, které jsem jmenoval. Popereme se o to.
Vy jste na jaře odpískal v domácí lize jen čtyři zápasy, co bylo příčinou?
Příčin bylo víc. Doléčoval jsem obnovené zranění, zúčastnil se semináře kandidátů pro světový šampionát v Rusku, pískal zápasy v Saúdské Arábii, na což si mě vyžádal bývalý vynikající sudí Mark Clattenburg, a další mezinárodní duely. Od 8. května už jsem byl v Koreji, kde jsme se připravovali s ostatními videorozhodčími, kteří měli na rozdíl ode mě mnohem větší zkušenosti. Tam jsme byli měsíc.
Ale nebyl jste moc vidět ani v závěrečných kolech evropských pohárů...
Už jsem s kolegy řídil čtvrtfinále Ligy mistrů i semifinále Evropské ligy. Věříme, že snad jednou přijde i čas na to finále. V půlce srpna mi bude čtyřicet a rozhodcovský čas mi běží... Nadcházející sezónu proto musím chytit za pačesy.
