Nejsem Mesiášem slibujícím milióny, hlásí se Malík znovu o vládu nad českým fotbalem

Jsem optimistou, a proto do toho jdu zase.

Nejdřív ano, takže po neúspěšné volbě jsem považoval své snažení o předsednickou funkci za uzavřenou kapitolu. Byl jsem přesvědčen, že se během půl roku vynoří kandidát takového kalibru a jména, že si celý český fotbal řekne: Dobrá, nemá smysl přemýšlet o někom jiném, pojďme za ním.

I pro mě to je překvapení. Proto jsem se rozhodl, že se budu o hlasy delegátů ucházet znovu.

Ale v tom se mé postavení nezměnilo.

Šlo o velmi komplikované období, to přiznávám, protože po kauze, která fotbalem na jaře otřásla a valné hromadě, na níž nebylo zvoleno nové vedení asociace ani nový předseda, skutečně zavládlo období šílené nejistoty. Reakce komerčních partnerů, tedy E-pojištění a Gambrinusu, zase až takovým překvapením nebyla, protože o jejich plánech jsme věděli už od ledna a jednali tudíž s novými partnery. Pro ligu kupříkladu se společností HET. Onu šílenou nejistotu vyvolaly státní dotační peníze potřebné na provoz asociace a všechny aktivity, které řeší a spravuje. Měli jsme je obdržet na přelomu března a dubna, ale ani po půl roce jsme je nedostali. Museli jsme si proto poradit.

Řadu věcí se skutečně podařilo vyřešit. Ustáli jsme je ovšem i za cenu razantních kroků, kdy došlo k propuštění zaměstnanců asociace, ale třeba zastavení některých projektů a dalších aktivit, jež byly v plánu. Ale ty kroky mohly být ještě razantnější. Situace byla totiž v jednu dobu dokonce tak kritická, že jsme si museli vzít půjčku od UEFA, abychom nejtěžší měsíce přežili. To je třeba také připomenout.

Pochopitelně, to je realita. Šlo ale o relativně nízkou sumu.

V řádech jednotek miliónů eur.

To určitě. Tak turbulentním obdobím jsem ve svém životě ještě neprocházel.

Fotbal svým způsobem samozřejmě specifický je, ale já vyznávám tak trochu kacířskou filosofii, kterou hlásám na Strahově, stejně jako jsem se s ní netajil ve filmové branži, kde jsem rovněž působil. Ani tam jsem nepřistupoval k filmu jako k čistokrevnému umění, ale jako k produktu, s nímž obchoduji. A s fotbalem je to stejné, protože z pohledu obchodu a marketingu tady paralely a společné znaky s filmem jsou, neboť i fotbal se dá označit za produkt zábavního průmyslu.

Fotbal potřebuje oba typy lidí... Ty, kteří mají fotbal rádi, rozumí mu a žijí jím, stejně jako ty, kteří se starají o to, aby věci běžely, jak běžet mají, starají se o komerci, marketing, obchod. Musí jít prostě o týmovou práci, což je základ mé filosofie.

Samo sebou, protože jsem přesvědčen, že vzájemná symbióza těch, co mají - řečeno pochopitelně s nadsázkou - místo hlavy fotbalovou merunu a těch, co mají v kompetenci obchod a finance, je naprosto nezbytná. K čemu by byly věci, které by vypadaly dobře na papíru, ale v praxi kulhaly na obě nohy? K čemu by nám bylo deset fotbalových odborníků, kdybychom mezi nimi nepostavili vzájemné spojky a mosty, aby jejich spolupráce fungovala a přinesla výsledky? Každý sice může odvádět na svém úseku velmi dobrou práci, ale pokud je nespojíme v kompaktní celek, bude to k ničemu.

S tím počítám a také si uvědomuji, že jde o můj handicap, který jsem pociťoval už před první volbou. Fotbalem jsem neprošel, jako většina delegátů, nikdy jsem ho na žádné výkonnostní úrovni nehrál, trenérem jsem také nebyl, ba ani žádný klub jsem nevlastnil.

Něco jsem opravdu umazal, protože jsem řešil věci překračující komerčně obchodní hranice STESu a daleko víc se podílel na fungování fotbalové asociace, než tomu bylo dřív. Ale uznávám, že za půl roku není možné dohnat to, co jiní dělají půlku života nebo dokonce celý život.

Ale to ne, já mu z titulu své funkce ve STESu ani vládnout nemohl. Fotbal samozřejmě řídili místopředsedové, výkonný výbor, generální sekretář. Byl jsem pouze jedním z členů krizového managmentu, jenž se podílel na každodenním řešení problémů. Hlavně těch, co měly spojitost s ekonomikou.

To určitě. V období nejistoty, v níž jsme po měsíce fungovali, hrály peníze a financování Fotbalové asociace i STESu významnou roli, a my toto období překlenuli. A já se mnohem intenzivněji zúčastňoval celé řady procesů, které se nedotýkaly jen společnosti STES, ale i celého fotbalu. Proto si odvážím tvrdit, že má znalost fotbalového prostředí je na daleko vyšší úrovni, než tomu bylo při první kandidatuře na řádné valné hromadě v červnu.

.

Zaražme. Moje erudice v téhle oblasti není taková, abych přišel a řekl, že jako nový předseda přebírám reprezentaci do své gesce a budu tudíž zasahovat do zásadních rozhodnutí, jež se národního týmu dotýkají. I ve směru k reprezentaci bych upřednostňoval širší debatu, po níž bych si musel být jistý, že to, co jsme vymysleli, připravili a nachystali, dává smysl a je pro ni prospěšné.

Ale to přece nejde. Z logiky věci vyplývá, že odpovědnost za výsledky národního mužstva nese vrchol pyramidy a je tudíž vždy přisuzována předsedovi. Téhle odpovědnosti se tudíž zříct nelze.

Do jisté míry to tak být může, ale připomínám, že jde o peníze od komerčních partnerů. Státní dotace, finance z FIFA a UEFA, stejně jako vlastní zdroje spravuje fotbalová asociace.

Označil bych ji za stabilizovanou. Půjčka od UEFA pomohla překlenout komplikované období z počátku letních prázdnin, část dotačních peněz z ministerstva jsme rovněž obdrželi, věnujeme se žádostem o finance z dalších programů, které jsou ministerstvem vypsány, připravujeme se na situaci v dalším roce.

Samozřejmě jsem vnímal, že moravská strana dala najevo svůj vzdor vůči českému místopředsedovi ať už byl opřený o cokoli. Ale zároveň jsem si kladl otázku, kolik chyb jsem udělal já, zda jsem před volbou neupřednostňoval některé projekty a komerční záležitosti vyplývající z mé funkce ve STESu před volbou samotnou. Zda jsem neměl věnovat víc času diskusím s lidmi z fotbalového hnutí, mluvit s nimi, vysvětlovat jim svou filosofii a názory. Sebelepší záměr je k ničemu, pokud je špatně odkomunikovaný. Možná i proto přišlo v červnu delegátům jako menší zlo nezvolit nikoho a získat tak pro rozhodování další časový úsek.

Nepopírám ho. Ale jestliže vzešel z minulé valné hromady alespoň nějaký pozitivní signál, pak spočíval v tom, že Romanova moc rozhodně není taková, aby si prosadil, co chce a co si umane, jak si mnozí myslí a jak mu podsouvají. Jestliže se volitelé rozhodnou, jsou schopni své rozhodnutí prosadit i navzdory Berbrovi. Moravská strana to ukázala.

Nemluvil bych o zákopech, naopak myslím, že existuje obrovský prostor pro dohodu v celé řadě věcí a témat.

To vůbec ne. Ani žádné bu bu bu jsme neslyšeli. Vyslanci UEFA a FIFA naopak konstatovali, že máme strašně demokratické stanovy a dokonce deklarovali, že by jich chtěli využít i jinde ve fotbalovém světě. V teritoriích, které se potýkají s podobnými věcmi, jako Čechy a Morava, by podle nich mohly sloužit jako příklad, jak takové záležitosti řešit. Jediné, co zástupcům UEFA a FIFA na stanovách vadí, je samotná volba předsedy.

A UEFA a FIFA chce přitom ještě před valnou hromadou slyšet, kam jsme dospěli a na čem jsme se shodli. Je jim jedno, jaký zvolíme systém a jak v tomto jediném bodě změníme stanovy, ale řešení chtějí ve Švýcarsku znát. Řečeno v nadsázce - zachovejte se třeba tak, jako když se volí papež. Zavřete se někde na jak dlouho potřebujete, jednejte, jak dlouho chcete, ale předsedu si zvolte.

Do valné hromady ještě nějaký čas zbývá, takže na toto téma se diskutuje a diskutovat bude. I s představiteli UEFA v čele s místopředsedou Grigorijem Surkisem, kteří se v Praze sešli se zástupci české a v Brně se zástupci moravské komory a jednali o této problematice. Hledá se koncensus a věřím, že se najde. Prostor k tomu existuje.

To byl jednoznačně špatný signál, jak pro veřejnost, tak pro státní správu i naše komerční partnery. Opakovaně bychom tím ukázali, že nejsme schopni se dohodnout, kdo fotbal zastřeší a kdo bude jeho tváří. Fotbal sice s předsedou nestojí ani nepadá, ale ve vztahu k partnerům a státním orgánům jde o deklarování toho, že fotbal nechce vyčkávat, ale je jednotný, dovede najít řešení a posouvá se dopředu.

To nedovedu úplně predikovat, protože by záleželo na jednotlivých institucích. Ale pro představitele státního orgánu nebo komerčního partnera je samozřejmě důležité, aby jednal s někým, kdo má silný mandát a na delší časový horizont k tomu. Stabilita a předvídatelnost je pro partnery strašně důležitá, protože do fotbalu investují nejen nemalé finanční prostředky, ale i své jméno, reputaci, obrovské penzum energie a k tomu ještě mají stanovené cíle, které chtějí partnerstvím naplňovat.

Nic takového v kapse nemám. Natož abych jim sliboval něco jen proto, že slibem nikoho nezarmoutím. Jednu věc jsem jim ale schopen slíbit - zpětnou vazbu k hnutí a vzájemnou komunikaci na všech úrovních, abychom si byli jistí, že to, co plánujeme, s čím přicházíme a co dáváme dohromady je v souladu s potřebami celého hnutí. Prostě systém nastavený tak, aby fotbal fungoval jako dobře namazaný stroj. To je můj postoj a má filosofie, kterou lidem při setkáních v Čechách i na Moravě vysvětluji a vysvětlovat budu. Pak už záleží na nich, zda ji budou vnímat a věřit, že jde o správnou cestu, kterou chtějí podpořit.

Nic takového, protože tahle doba je podle mého nenávratně pryč. Naopak tvrdím, že ve spolupráci s ostatními sportovními svazy se musíme zasadit o to, aby financování sportu ze strany státu bylo předvídatelné, aby byly jasně dohodnuté mantinely, které budou platit pro všechny. Je potřeba vytvořit systém, aby všichni dlouhodobě věděli, za jakých podmínek stát jejich svaz podporuje a jaká jsou kritéria, na jejichž základě se rozhoduje. Aby prostě neexistovalo, že někdo bude chodit s požadavkem, že potřebuje ještě víc a že by se druhému mělo ubrat. Že se objeví člověk tvářící se a vystupující jako Mesiáš, který naslibuje milióny a ostatní si řeknou: To je ten pravý, za nímž půjdeme. Vnímám samozřejmě rozdílnost a odlišnou finanční náročnost jednotlivých sportů, jsem si vědom, že každý sport má jinou členskou základnu, ale i tak lze vytvořit transparentní a průkazné nástroje, které budou pro financování sportu určující. Pokud nedospějeme k systémovému řešení, nedospějeme ani ke stabilitě v českém sportu. Možná, že situaci nějak zalátáme, ale za rok, za dva, ale třeba už za půl roku budeme řešit zase nějaký průšvih.

Taková je má filosofie, o jejíž správnosti delegáty přesvědčuji a které se budu držet, pokud budu zvolen.