Článek
Bylo vidět, že jste hodně motivován. Jak prohru 1:2 v pohárovém finále se Spartou přijímáte?
Jsem hrozně zklamaný. Že jako poražený finalista budeme hrát Pohár UEFA, je hezké, ale teď mě to nezajímá. To bude až někdy v září. Teď jedeme domů smutní. Máme sice medaile, ale pohár jsme nedrželi. A kdo říká, že mu to stačí, tak si sám lže. Byla to šance něco dokázat.
Co k tomu chybělo?
Udržet vedení 1:0 do poločasu. Pak by to bylo jiné. Chtělo to víc odhodlání a víc věřit, že to může dopadnout a že Spartu můžeme porazit.
Sebevědomí jste mohli mít z přechozího vítězství nad Spartou. Můžete ta utkání srovnat?
Byla jiná. Teď bylo vidět, že Sparta tentokrát více chce. V ligovém zápase byla po gólech více odevzdaná. A my jsme měli více kousat. Víc do toho jít.
Jak jste viděl situaci, která po Flachbartově zákroku přinesla Spartě penaltu a z ní rozhodující gól?
Nejdříve jsem myslel, že nebyla, i když nějaký kontakt byl i slyšet. Ptal jsem se rozhodčího, jestli se to dalo pískat, říkal, že to bylo jasné, že ho trefil...
Jak vlastně hodnotíte sezónu, první po návratu z Německa do Jablonce, s nímž vás teď nemine pohárová Evropa?
Nic jsme nevyhráli. V lize jsme pořád devátí desátí. Ve finále poháru to taky nedopadlo. Chtěl jsem zvítězit. Nepatřím k těm, co berou druhá místa.
Pro Jablonec to ale přece jen je úspěch. Kam ho řadíte?
Mám medaili, ale ne radost. Dám ji někam do šuplíku. Nezajímá mě.
