Článek
Všechno musí mít třikrát, ale radost z toho určitě nemá. Když fotbalová Slavia představila v květnu 2005 v ligovém utkání v Příbrami hned tři mladíky najednou, bylo to ještě v pořádku. „Fotil jsem se společně s Jirkou Studíkem a Markem Suchým. Byl to televizní zápas, takže jsme hned šli i před kameru,“ vzpomíná dnes jedenadvacetiletý Milan Černý.
Talent měl veliký, ale o rok později se v dresu reprezentace do 19 let v Doněcku vážně zranil a magie trojek se obrátila proti němu. Z áčka Slavie na tři roky vypadl, problémy měl postupně se třemi partiemi kolena (přední křížový vaz, meniskus, chrupavka) a musel podstoupit tři operace. „Občas jsem ztrácel naději. Po poslední operaci, ke které došlo před rokem, jsem ale věděl, že už to bude dobré,“ vypráví.
Velký talent hlásí návrat
A tak se přece jen vrátil. Nejdřív v dresu béčka, v prvním pohárovém utkání ve Zlíně pak po přestávce také v áčku. Pak mu určitě pomohl ligový výbuch spoluhráčů v Kladně, do pohárové odvety už ho trenér Jarolím nominoval do základní sestavy. A čiperný záložník se mu rychle odvděčil. Pohotovou střelou dal ve 25. minutě druhý gól zápasu a pomohl tak zlomit jarní střeleckou bídu Slavie.
„Ani jsem nečekal, že se do áčka vrátím tak rychle. Trenér mi až v den zápasu řekl, že budu hrát. Byl jsem moc rád, že mi dal šanci. A gól byl takovou třešinkou na dortu. Ale kam teď patřím, do áčka nebo do béčka, to vlastně nevím,“ usmál se mladík se třináctkou na zádech. „Nezklamal, navíc dal gól,“ konstatoval trenér Karel Jarolím, který si na lichotky nepotrpí.
Zatímco otec hrával ligu za hokejovou Spartu a získal s ní titul, syn má zatím šest ligových startů za fotbalovou Slavii. „Táta v Edenu na poháru se Zlínem byl, ale hned po zápase jsem s ním nestačil promluvit. Že budu hrát fotbal, na to si zvykl od mých osmi let. Hokej jsem přes zimu zkusil v Černošicích, ale pak jsem šel na nábor fotbalové Slavie a už tady zůstal,“ vysvětlil Černý junior.
