Článek
Od samého začátku jste působili, jako byste přijeli zahrát si pouťák někam na posvícení. Žádný pohyb, důraz, bojovnost, pomalu ani jedna přesná přihrávka, o střele na bránu nemluvě...
Půlhodiny to byla skutečně nuda, protože ani jedno mužstvo nechtělo udělat chybu. Před přestávkou jsme ale chyby udělali my, dostali dva góly a šli do kolen. Už jsme se nesebrali.
V jarním ligovém duelu jste doma s Olomoucí o půli ale přece také prohrávali, abyste po změně stran výsledek otočili a nakonec 3:1 vyhráli. Tentokrát jste ale neměli sebemenší nárok!
Jenže tentokrát jsme neudělali vůbec nic. Ani jednu akci, centr, natož střelu. A to šlo o nejdůležitější zápas celého jara, v němž jsme byli po předchozích úspěšných pohárových duelech navíc krok od finále.
Hanáci na tom byli ale přece dlouhých čtyřicet minut obdobně, takže i vy jste byl bez práce.
O to hroznější je, že dvakrát vystřelili na bránu a já dostal tři góly. Vždyť my si i vlastní branku dali, což snad ani nemá smysl komentovat.
Nepřevládal ve vás pocit, že po bezgólovém prvním semifinále před týdnem v Olomouci to prostě přijde samo a vy se nemusíte ani příliš snažit?
To bychom ale v odvetě nesměli hrát tak špatně a ustrašeně. Vždyť my si nenahráli. A když už jsme si dvakrát třikrát míč vyměnili, soupeř nám ho sebral a šel do brejku.
Prohrou s Olomoucí a vyřazením z poháru vaše domácí trápení vyvrcholilo, takže jste se asi ani nedivili, že i hrstka diváků na vás po závěrečném hvizdu nespokojeně pískala...
Chápu je. To, co jsme předvedli v posledních třech zápasech proti Žižkovu, Českým Budějovicím a Olomouci, nemá omluvu. Být fanouškem, odešel bych už v poločase.
