Článek
Po sérii pěti penalt bylo evidentní, že se nikomu z vašeho týmu na tu další nechce. Cožpak trenér neurčil pořadí exekutorů?
Ale ano, ptal se, kdo si na penaltu věří a pět hráčů vybral. Jenže když první série nerozhodla a pokračovalo se, nikdo další už si netroufal. Proto jsem musel jít já, i když jsem nebyl na penaltu určený. Fakt těžká situace.
Ránu jste dal sice velkou, ale trefil jen břevno...
A v tu chvíli jsem věděl, že je konec. Mířil jsem níž, ale balón šel bohužel do břevna. Před dvěma lety jsme pohárovou loterii ve finále zvládli, v Chomutově jsme štěstí neměli.
Nemuseli jste ji vůbec dopustit, kdybyste ve druhém poločasu pokračovali ve výkonu, jaký jste předváděli do přestávky a jímž jste Jablonec přehrávali.
Jenže my neudrželi balón, přechodová fáze se nám vůbec nedařila, dopředu jsme nebyli ani trochu nebezpeční. Druhý poločas jsme prostě nezvládli, takže jsme se dostali pod velký tlak.
Přesto jste měli k výhře blízko, neboť ještě šest minut před koncem jste vedli...
Měli jsme to ukopat, stačilo vydržet pět závěrečných minut. Jednu situaci, z níž Kopic vyrovnal, jsme ale neuhlídali.
Nebylo to tím, že vás celé jaro - a před finálovou partií pak tuplem - decimovala zranění, takže některým hráčům evidentně docházely síly?
Pravdou je, že jsem během kariéry nezažil v mužstvu tolik zraněných hráčů, co máme letos my. Vymlouvat se ale nechceme, protože sestava se nějak dohromady dala a hrál ten, kdo hrát mohl. A když mu došly síly, přišli čerství hráči.
Zklamaní jste byli nejen vy, ale i mladoboleslavští fanoušci. Dokonce tak, že jste je jako kapitán musel o přestávce uklidňovat.
Vyrvali plot a dostali se do konfliktu s pořadateli, takže jsem je žádal, aby nevyšilovali a pomohli nám fanděním. Zbytečný incident, protože pohárové finále bylo jinak zajímavé a dramatické, i když s nešťastným koncem pro nás. Škoda jen, že nepřišli diváci.