Článek
Fanoušci Sparty se radují ze zisku Poháru České pošty.
Je hodně bolestivé opouštět dějiště finálového zápasu s vědomím, že vítězství nad Spartou Plzni sebrala penalta v třetí minutě nastavení za ruku Petržely a následně nezdar v penaltovém rozstřelu?
Ano, byl to hodně smolný večer. V druhé půli jsme Spartu přehráli, měli jsme dvě stoprocentní šance a vstřelili jeden gól, byť tečovanou střelou. Byli jsme ve vedení, ale místo abychom dohráli zápas u rohového praporku na polovině Sparty, tak jsme se dostali před vlastní velké vápno, při jedné situaci neodkopli balón a penalta byla jasná.
Co vám blesklo hlavou, když sudí Zelinka písknul do píšťalky po centru Krejčího, který zastavil Petržela v pokutovém území rukou?
Penalta byla jasná. Milan míč zasáhnul. Ale pořád nám zbýval penaltový rozstřel. Věřil jsem, že ho vyhrajeme.
Jak moc jste při svých zkušenostech prožíval následných deset sérií pokutových kopů?
Penalty jsou loterie. Osmdesát procent dělá hlava. My jsme to neunesli o jednu penaltu více. Bylo to vypjaté pro obě strany, jde o hru nervů. Sparta šla pochopitelně do rozstřelu v lepším rozpoložení, neměla co ztratit, protože chybělo pár vteřin do konce zápasu a měli jsme trofej. Ale udělali jsme chybu. Měli jsme dát dva góly a byl pokoj. Ani tak se nemáme za co stydět.
Poslední penaltu z plzeňské strany zahrával Petržela a neuspěl. Snažil jste se mu poradit, než se vydal vstříc Vaclíkovi?
On byl rozmrzelý, smutný z toho penaltového okamžiku, který přišel v posledních vteřinách zápasu. Chápal jsem ho. Byl v takovém stavu... Bylo pravděpodobné, že pokud by měl jít na penaltu, tak ji nedá. A situace došla tak daleko, že prostě kopat musel.
Tušil jste průšvih hned, když se Petržela vydal ze středového kruhu?
Věřil jsem, že promění a získáme pohár. Samozřejmě jsem ale viděl, v jakém stavu. Ale věřil jsem mu.
Bylo patrné, že se Petrželovi nechce. Už před penaltou se držel za hlavu. Neřešil jste, zda není lepší poslat na desátou sérii brankáře Kozáčika?
Milan se držel za hlavu od první série.
Po poslední penaltě jste ho objal. Musel jste ho se spoluhráči hodně utěšovat?
Je smutný. Nebylo by normální, kdyby skákal radostí. Fotbal je o chybách. Milan byl zrovna u rozhodujících okamžiků, ale v příštím utkání stejný osud může potkat kohokoliv z nás. Jsme zklamaní všichni. Sparta byla šťastnější.
Prvních třicet minut fanoušci obou týmů mlčeli, až poté začali povzbuzovat. Před zápasem panovaly obavy, jak utkání na tribunách proběhne. Nebál jste se přerušování nebo předčasného ukončení?
Jsem rád, že se nestalo nic špatného, abychom nebyli za pitomce před celým fotbalovým světem, protože předpokládám, že snímky v případě předčasného ukončení by rychle obletěly svět.
