Rubriky:

MOL Cup

Petrželova ruka nás odměnila za celoroční práci, liboval si sparťan Vaclík

18. května 2014 10:01 - Praha

Devět penalt, ale ani jednou si brankář Sparty Tomáš Vaclík nesáhl na míč. Až v desáté sérii vychytal plzeňského Milana Petrželu, a ulehčil tak situaci poslednímu střelci Pavlu Kadeřábkovi. Kdyby ale nebylo Hušbauerem úspěšně zakončeného pokutového kopu, který v nastavení zápasu zavinila ruka Petržely, mohl se psát zcela jiný příběh.

 

Michal Doležal, ČTK

Jak vám bylo, když jste si až do Petrželovy penalty nesáhl na míč?

Moc nepříjemné. Na videu jsem studoval, jak kdo v Plzni kope penalty, ale bylo to na prd. Skákal jsem na druhou stranu, než ve skutečnosti stříleli. Procházka sice přestřelil a Hubník trefil tyč, ale já šel jinam. Kluci tím jak proměňovali, mě ale pořád drželi v naději, že nějakou chytím. Zaslouží si uznání. Vyšlo to při té Petrželově. Risknul jsem levou stranu, což byla to ta správná...

Všiml jste si, že Petržela šel na penaltu a až z tribuny bylo vidět, jak se třese?

Na některých hráčích je od začátku vidět, že jsou v klidu a vědí, kam penaltu kopnou. Milan Petržela byl asi rozhozený penaltou, kterou zavinil. Pak stál dlouho ve středovém kruhu, šel až v desáté sérii. To také mohlo mít vliv. Takhle jsem to viděl já, jestli byl sesypaný psychicky, to byste se museli zeptat jeho.

Kadeřábek byl poslední hráč z pole, který šel v desáté sérii na penaltu. Uvědomoval jste si, že když bude rozstřel pokračovat, bude řada na vás?

Přemýšlel jsem o tom. Koukal jsem na půlku, kdo ještě zbývá. Kdybych penaltu Petrželovi nechytil nebo Kadeřábek neproměnil, bylo by to na mně. Když šel kopat, ptal jsem se ho, jestli na ni půjde, nebo jestli ji mám kopnout, když tam stál tak dlouho. On řekl, že ji kopne. Tak jsem šel za čáru a jen jsem se díval, jak to zvládne. Kopnul to perfektně.

Kam byste penaltu kopnul?

Asi bych nezkoušel nic vymýšlet. Snažil bych se ji narvat někam k tyči. Na tréninku jsem penaltu zkusil kopnout nahoru, ale trefil jsem břevno. Ale byl bych trochu nervózní.

Když do konce nastavení chyběly jen desítky sekund, smiřoval jste se už s porážkou?

Vůbec ne! Od chvíle, kdy dala Plzeň gól, jsme měli zápas pod kontrolou, tlačili jsme. Viktorka víc zalezla, takže jsem si říkal, že by se tam mohlo něco odrazit. Jeden gól by nás posunul do penalt. Ta Petrželova ruka nás vlastně odměnila za celoroční práci, kterou jsme dělali na maximum. Byla to pro nás odměna.

Máte double, co to pro vás znamená?

Hodně moc. V historii českého fotbalu se to povedlo jen Spartě v roce 2007. My jsme druhé letenské mužstvo, které to dokázalo. V sezóně, která začala vyřazením z Evropské ligy Häckenem, je to krásný konec s titulem a domácím pohárem.

Nebál jste se, když oba kotle začali urážet předsedu asociace Peltu, že sudí zápas přeruší nebo dokonce ukončí?

Věřil jsem, že ne. Z toho, co se dělo před finále jsem cítil, že by to byla ostuda, kdyby se nedohrálo. Nebylo to příjemné. Do třicáté minuty ticho, pak spustili a řvali až do konce poločasu, ale ve druhé půli už to nebylo tak vyhrocené. Nejspíš i ti lidé si přáli, aby se zápas dohrál. Myslím si, že je fotbal, který se hrál, vtáhl do hry. Nebylo to opatrné, ale ofenzivní. Bylo vidět, že proti sobě hrají dvě současně nejlepší česká mužstva.

Celý zápas hustě pršelo. Vadilo to hodně, každá střela byla nebezpečná...

To jsem si pohlídal, ale v šestnáctce před jižní tribunou bylo po kotníky bláta. To bylo nepříjemné. Trávník byl jinak výborně připravený. Při hře zima nebyla, tu jsem cítil až při penaltách, když jsem čekal vedle branky.

Co vám blesklo hlavou, když stoper Švejdík tečoval Řezníkovu střelu k tyči a vy už jste nemohl zasáhnout?

Nevěděl jsem, že to byl on. To mi řekl sám až později. V tu chvíli, jsem nemohl nic dělat. Když mi zapadl míč do brány, kouknul jsem na hodiny. Zbývalo nějakých patnáct minut do konce normální hrací doby. S nějakým nastavením třeba devatenáct. Věřil jsem, že to dokážeme ještě zvrátit nebo vyrovnat. Jsem rád, že jsme to nezabalili do posledního okamžiku.

Vy jste ale chytil dvě veliké šance Hořavovi a Kovaříkovi...

U Hořavy jsem nečekal, že bude míč technicky uklízet, čekal jsem ránu. Tu dal, naštěstí míč nešel daleko ode mě a viděl jsem ho. Kovařík to měl ložený, nejspíš míč dobře netrefil, protože kus branky byl volný, mohl to v klidu uklidit. Byl bych bez šance. Kolářovi pak chytil Mario Holek balón na brankové čáře... Štěstí jsme měli dneska požehnaně.

V první půli měla Sparta převahu, ale ve druhé se nechala zatlačit. Čím si to vysvětlujete?

Plzeň hrála hodně aktivně, dařilo se jí sbírat odražené balóny. My když jsme to někam nakopli, míč jsme neudrželi. V tom to asi bylo, protože se nám nedařila kombinace od obrany, což je naše silná stránka. Oni hráli na velké riziko vzadu a vyplatilo se jim to. Gól si zasloužili.

Po skončení zápasu naběhly na plochu desítky těžkooděnců. Jak jste je vnímal?

Oni jsou v tom oblečení strašně velcí. Zažili jsme to už v Teplicích. Působí mohutně. Budí respekt. Jako fanoušek bych si netroufnul vběhnout na hřiště. Ale je dobře, že všechno proběhlo v klidu, včetně slavnostního ceremoniálu.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: MOL Cup

Filtr článků - MOL Cup