Článek
Ladislav Škorpil se poprvé představil ve strahovském finále v sezóně 1996/97 jako trenér Dukly. Tehdy se Pražané ukázali být katem elitních týmů. Druholigový tým na své cestě do finále totiž nejprve odstavil ve třetím kole České Budějovice, o kolo později Opavu a ve čtvrtfinále si na týmu kouče Škorpila vylámala zuby i Viktoria Plzeň. Když pak v semifinále trefil proti olomoucké Sigmě čtyři minuty před koncem postup domácí Vyskočil, stála Dukle v cestě již pouze Slavia. Devadesát minut strahovského souboje se sešívanými branku nepřineslo, a tak cestu Dukly k vítězství zastavila až branka Karla Váchy po sto minutách hry.
Již jako lodivod Liberce se pak na stejném místě představil o dva roky později, znovu se mu postavila Slavia, a i podruhé zatarasila jeho týmu cestu k poháru. A znovu v prodloužení, když tentokrát pravidlo o zlatém gólu přetavil v sešívané vítězství záložník Pavel Horváth. I přesto však trenér Škorpil nevzpomíná na pohárová utkání ve zlém. „Poháry jsem hrál vždycky strašně rád, protože mají neopakovatelnou atmosféru. Rozhoduje totiž vždycky to, co se děje teď," dodává.
Na třetí pokus, v sezóně 1999/2000, to už trenérovi Severočechů vyšlo. Tentokrát se odveta proti sešívaným vydařila již ve čtvrtfinále a po semifinálové výhře nad Sigmou Olomouc vyzval Liberec ve finále překvapení v podobě druholigových Ratíškovic. Díky dvěma gólům Argentince Lazzara Liuniho uspěli Liberečtí 2:1 - a získali tak vůbec první klubovou trofej.
Poslední účast ve finále sice Škorpil po penaltové prohře se Spartou o osm let později v zisk trofeje znovu proměnit nedokázal, přesto se však jeho čtyřnásobná účast řadí k nejpozoruhodnějším momentům historie MOL Cupu.
