Článek
Fanoušci trápícího se Newcastlu stále volají po odvolání Glenna Roedera a do manažerského křesla dosazují Alana Shearera. Klubová i národní střelecká legenda se zdá být ideálním ztělesněním spasitele. Jenže vedení Strak si asi dobře uvědomuje rizika spojená s angažování čerstvých fotbalových důchodců. Pro varování totiž nemusí chodit daleko, stačí se zaměřit na dosavadní působení Garetha Southgatea v nedalekém Middlesbrough.
Nešťastný hrdina penaltového rozstřelu mezi domácí Anglií a Německem v semifinále Eura 96 v létě dost nečekaně nahradil ve funkci Steva McClarena a i bez potřebné licence se tak prakticky přes noc přestěhoval z hráčské kabiny do manažerské kanceláře. I nadále je však řádně registrovaným hráčem klubu a Premier League tak po sedmi letech opět oprášila pojem "hrající manažer". Southgate se však na trávník už nehrne a snaží se maximálně koncentrovat na novou výzvu. Jenže zatím zůstává daleko za očekáváními. Boro jsou po třinácti kolech čtrnáctí a od pásma sestupu je dělí jen pět bodů.
Nedaří se ani dalšímu bývalému reprezentačnímu "specialistovi na pokutové kopy" Stuartovi Pearcovi. Neúspěšný penaltový exekutor ze semifinále mistrovství světa v roce 1990 (shodou okolností bylo soupeřem Anglie i tehdy Německo, respektive tehdejší SRN) šéfuje už téměř dva roky lavičce Manchesteru City a rovněž zatím rozhodně nesbírá vavříny. Loňská sezóna dlouho slibovala optimistický příslib do budoucna, jenže City prohráli devět z posledních deseti ligových zápasů a stejně tragicky vstoupili i do letošního ligového ročníku. Když Pearcův tým získal v úvodních pěti zápasech pouze čtyři body a vypadl už v druhém kole z Ligového poháru, zdálo se být odvolání "Psycha" nevyhnutelným. Zarputilý manažer sice po mírném zlepšení zůstává, ale s kličkováním ve spodní polovině tabulky určitě nebudou na City of Manchester Stadium dlouhodobě spokojeni.
Neúspěšnost reprezentačních vysloužilců na manažerských postech se stala v Anglii v posledních letech tradicí. Z generace semifinalistů světového šampionátu v Itálii z roku 1990 se neprosadil vlastně nikdo z těch, kteří se rozhodli předávat cenné zkušenosti svým nástupcům. A nebylo jich málo. John Barnes, Peter Shilton, David Platt, Paul Gascoigne, Bryan Robson, Tony Adams, Paul Merson - ti všichni jako manažeři naprosto vyhořeli. Vážně to vypadá, že hráčské úspěchy a zkušenosti mohou být pro trenéry v Anglii někdy spíš přítěží. Stačí prolistovat fotbalové životopisy Josého Mourinha, Arsena Wengera či Rafaela Beníteze.
