Článek
Didier Drogba z Pobřeží slonoviny (vpravo) zpracovává míč před Portugalcem Pedrem Mendesem.
Fanoušci ho mají za ikonu dál. Sice chvíli truchlili, že „Sloni“ ve finále podlehli v penaltovém rozstřelu Zambii, ale už na to musejí být tak trochu zvyklí.
Před šesti lety to dopadlo úplně stejně. Finále s Egyptem, gól nepadl ani v prodloužení. Přišly penalty a... Vítězem se stal Egypt. V rozstřelu selhal mj. kapitán Drogba. „Myslel jsem si, že historie se opakovat nebude. Ale asi to tak chtěl Bůh,“ reagoval na fakt, že vysněnou trofej znovu s týmem nezískal. I když ukázal odvahu, na penaltu šel v rozstřelu znovu a bezpečně ji proměnil.
Postříleli mu tety i strýce
Drogba, to je v rodné zemi symbol dobra. Je bojovníkem za celosvětový mír. Dobře zná krveprolití. Nedávná občanská válka zasáhla i jeho rodinu. „Ztratil jsem několik strýců a tet,“ vzpomíná. „Rodná vesnice mého táty byla napadena povstalci, několik domů zapálili. Ulice Abidžanu se staly válečnou zónou. Ten problém vznikl mezi stoupenci nového a bývalého prezidenta, a i když jsem byl v Anglii, nesl jsem to hodně těžce,“ líčí.
Milióny na charitu
Část z vydělaných miliónů liber, a že jich není málo, věnuje na charitu. Založil Nadaci Didiera Drogby, snaží se pomáhat, jak jen to jde. „Beru to jako morální povinnost,“ říká. Pomáhá nejen doma, ale peníze z nadace dostali i občané postižení povodněmi v Senegalu a v Burkině Faso.
V rodišti staví nemocnici
V rodném Abidžanu zase koupil Drogba pozemek a nechává stavět nemocnici. „Když jsem tam před časem do jedné nemocnice přišel a viděl, v jakém pokoji leží šest vážně nemocných dětí, byl to hrozný zážitek. Některé z nich měly leukémii a pak se ke mně doneslo, že přežije jen jedno. Přišlo mi, že jim nikdo nechce nebo nemůže pomoci,“ vysvětluje, proč prostřednictvím své nadace buduje nové zařízení s kapacitou 200 lůžek.
Léky budou zdarma
Privátní ústav bude k dispozici široké veřejnosti a léky by měly být zdarma. „Vyrůstal jsem tři kilometry odtud. Vím, že lidi jsou tu často hodně chudí, a takhle jim můžu něco vrátit,“ přiznává jeden z největších boháčů v zemi.
Pro lidi je Drogba modlou. Když hraje zápasy londýnská Chelsea, ulice jsou často vylidněné, každý sedí doma u televize. Dokonce tamní silné pivo překřtili na Drogba beer. Kdyby v příštích volbách kandidoval na prezidenta, určitě by nebyl bez šance. Mohl by tak následovat bývalého fotbalistu Weaha, který v sousední Libérii o post prezidenta usiloval. I když neúspěšně.
"Nejsem Superman"
„To ale asi není pro mě,“ usmívá se Drogba, jenž se však zapojoval i do jednání o míru ve své zemi. „Nejsem Superman. Jen chci, aby se u nás už nikdy neopakovaly ty hrůzy,“ říká.
„Když jsem byl mladý, Pobřeží slonoviny bylo rájem. Zemí, kde byl klid a mír. Byl bych rád, aby takhle mohly vnímat naši zemi i moje tři děti. Už žádné války,“ přeje si hvězdný fotbalista.
Přilepšit si na důchod
Jisté však je, že na dění v zemi bude ještě nějaký rok dohlížet hlavně zpovzdálí. Jeho dny v Chelsea se ale chýlí ke konci, protože mu v létě končí smlouva. Klub mu nabídl jen roční prodloužení, což odmítl. Ve fotbale už vyhrál spoustu trofejí, a tak si na „stará kolena“ půjde ještě trošku přilepšit na důchod...
Dostal nabídku z Číny, která musela vyrazit dech i jemu samotnému. Klub Šanghaj Šen-chua, který už získal jeho bývalého spoluhráče Anelku a francouzského kouče Tiganu, chce z Drogby udělat nejlépe placeného hráče světa.
Tolik peněz nemá žádný fotbalista světa
Nabízí 400 000 eur čistého týdně (přes 10 mil. korun), což mu má s bonusy udělat roční příjem 20,8 mil. eur. Tolik nemá nikdo na světě. Navíc smlouvu na tři roky. „Uvidíme, co bude v létě,“ mlží Drogba, ale všem je jasné, že tohle by odmítl jen blázen. A šéfové klubu už pro něj vyhradili „jeho“ číslo 11. Nikdo ho v tuto chvíli na dresu nosit nesmí...
