Článek
Jaká je nálada v Chelsea po pěti vítězných duelech v řadě?
Atmosféra je samozřejmě pozitivní, ale práce se ani na chvíli nezastavuje. Nový trenér přinesl nový impulz, novou energii. Pokud děláte změnu na trenérském postu, je to vždy složité. Zvlášť složité to bylo v případě Franka Lamparda vzhledem k jeho pozici v klubové historii, a především k tvrdé práci, kterou on sám společně se svými kolegy mužstvu věnoval. Tým však nenacházel cestu ven, nedokázal velké úsilí přetavit ve výsledky. Jsem velmi rád, že příchod Thomase Tuchela je spojen s vítěznou výsledkovou šňůrou, pro oslavy však zatím není důvod ani prostor.
Má vůbec sportovní ředitel chvíli se zastavit a užít si po nezdarech úspěšné období?
Pokud mě fotbal a sport obecně něčemu naučil, je to nutnost zůstat nohama na zemi. A to jak v případě úspěchů, tak také neúspěchů, protože linie mezi vítězstvím a porážkou může být velmi tenká. Stejně jako se člověk v případě porážky nemá hroutit, ale zároveň se z ní musí poučit, v případě vítězství to platí podobně. Je potřeba nelétat v oblacích, ale také si umět užít tu radost, protože z ní můžete čerpat energii v těžších chvílích.
Fotbalisté Chelsea se radují z gólu proti Burnley.
Před pár dny to bylo 17 let, co jste podepsal smlouvu v Chelsea. Byl prostor si zavzpomínat?
Pokud by mi nepopřáli lidé v klubu a také spousta kamarádů, upřímně bych to nezaznamenal. Stejně jako když nedávno proběhlo výročí mého prvního startu v národním týmu. Jsou to krásné vzpomínky, moc si jich vážím, ale v současné situaci na nostalgii není čas. Za poslední týdny jsem ani jeden den nestrávil s rodinou doma, jsem na klubu nebo na cestách. Nestěžuji si, práce pro Chelsea mě zároveň nabíjí. Ale vzpomínky na velké zápasy a podpisy smluv si nechám až na důchod.
Kouč Thomas Tuchel při premiéře na lavičce Chelsea.
Jak se vlastně vyvíjí sportovní svět v Anglii. Jaká opatření jsou nastavena?
Ve své podstatě se již rok opatření příliš nemění. Kluby i soutěže nainvestovaly spoustu energie a peněz, aby tento systém uvedly v život. Byť se musíme obejít bez fanoušků a přibylo velké množství povinností, jsme za tuto možnost vděční. Zároveň se snažíme dělat maximum, abychom si možnost pokračování soutěží opravdu zasloužili. Velmi dobře si uvědomujeme, jaké privilegium to v současné době je. Celý sport v Anglii se zastavil, kromě elitních soutěží stojí vše. Včetně sportu dětí, tréninků amatérských celků a v souvislosti s uzavřenými školami také tělocvikem. Aktuální opatření na Ostrovech navíc nenasvědčují tomu, že by se situace v nejbližších týdnech měla měnit. Platí velmi přísná pravidla, která povolují kontakt lidí jen s nejbližší rodinou, je zakázán jakýkoliv pohyb mezi regiony a vše je velmi nekompromisně kontrolováno.
Sport stojí také v Česku, stačíte sledovat situaci doma?
Stran situace ve sportu je situace v Česku prakticky totožná. Jsem v kontaktu s rodinou i nejbližšími kamarády, mnozí z nich – včetně mého tchána – se angažují ve sportu dětí nebo amatérů. Cítím z nich frustraci, vidí, že online sport jednoduše neplní to, co by sport pro děti plnit měl. Z mého úhlu pohledu to není jen o fyzické aktivitě, ale také o vývoji osobnosti dětí, jejich přirozené touhy být součástí kolektivu. Děti se chtějí poměřit na hřišti se svými vrstevníky, sdílet radost i výsledky. Přestože se drtivá většina trenérů a dobrovolných funkcionářů ve sportu snaží, hodina přes zoom jednoduše trénink nenahradí. A právě tchán pak cítí, že touha dětí vydržet u sportu postupně klesá. Logicky hledají jiné formy zábavy, v rámci kterých mohou s kamarády okamžitě sdílet radost z vítězství či emoce. Počítačové hry jsou samozřejmě jednou z variant. Je velkým otazníkem, zda se po návratu sportu ještě podaří děti přitáhnout zpět. Jsem přesvědčen, že situaci je třeba řešit hned.
V tuto chvíli se však zvažuje také možnost přísnějších opatření v rámci celého Česka...
To je naprosto legitimní. Mou ambicí není mluvit do práce expertům, kteří se zabývají nastavením celospolečenských pravidel. Vyjadřuji názor pouze na situaci ve sportu v rámci aktuálních opatření. Například v Anglii, kde se nemůže potkat ani širší rodina a jsou velmi omezeny cesty do zaměstnání a nemůžete již běhat ve více než dvou lidech bez riskování přísných pokut, není podobná diskuse v tuto chvíli namístě. Naproti tomu v Česku platí jiná pravidla. Lidé se potkávají, chodí do práce, zamrzlé rybníky byly v posledních dnech plné nadšených bruslařů i amatérských hokejových týmů.
Myslíte, že by za přísných podmínek měly být povoleny tréninky mládeže a amatérů?
Momentálně nevidím důvod pro to, aby nebyly povoleny organizované tréninky pro amatéry, a především pak pro děti. Samozřejmě venku a s jasně stanovenými pravidly včetně dodržování vzdáleností, nemožnosti využívání šaten a nulového kontaktu mezi dětmi. I za dodržení nutnosti vzdáleností dokážete venku uspořádat velmi pestrý a zajímavý trénink zaměřený na kondici, techniku nebo obecné pohybové dovednosti. I bez osobního kontaktu je možno připravit hodinu plnou sportu, soupeření a emocí. Věřím, že tento krok by byl při současné situaci v Česku skvělý pro amatérské sportovce, děti i jejich rodiče. A koneckonců, jen sportující společnost může být dlouhodobě zdravou společností.
Jste připraven se v této záležitosti více angažovat?
Nešlo by to a takové ambice jednoduše nemám. Žiju v Londýně, situaci v Česku pozoruji prostřednictvím zpráv, a hlavně pak mé rodiny a nejbližších přátel. Není mi lhostejná, to, co jsem řekl, vidím jako správnou variantu. Jako sportovec i otec dvou dětí. Nic víc a nic míň.
V těchto dnech se rozběhla registrace na vaši tradiční letní fotbalovou školu. Doufáte, že se ji podaří uskutečnit?
Pevně věřím, že se svět začne brzy vracet do normálu. I když je třeba si přiznat, že ten zmíněný a vzývaný „normál“ podle všeho nebude stoprocentní a bezbolestný. Ale těším se, že lidé opět budou moci cestovat, potkávat se beze strachu, děti chodit do škol. Fungující sport pak již bude pouze potvrzením, že jsme na dobré cestě.
