Rubriky:

Anglie

Petr Čech: V Chelsea privilegia nemám, ale postavení ano

28. dubna 2012 15:19

Slejvák jako z detektivek Agathy Christie. Když vniknu do zámku Woodland's, což je pětihvězdičkový hotel v Cobhamu nedaleko Londýna, kde má tréninkové centrum Chelsea, zastaví mě důrazně recepční. Pochopil, že do skladby hostů nepatřím: „Máte tu rezervaci?" Odpovím, že ne, ale mám tu schůzku s Petrem Čechem. „V pořádku," usměje se a usadí mě do pohodlné klubovky... O chvilku později přichází český gólman... „Omlouvám se za zpoždění. Di Matteo nám protáhl trénink, tenhle hotel je ideální na schůzky, protože v centru to nejde. Mám času, kolik budete potřebovat," praví a ochotně si povídá skoro hodinu...

 

Karel Felt, Právo

Vypadáte spokojeně...

Proč bych také nebyl. I když liga nám zatím nevychází, jak chceme, pořád nejsme na místě, které zaručuje účast v příštím ročníku Ligy mistrů, ale zahraji si dvě pohárová finále. S Liverpoolem o svůj třetí FA Cup a v Mnichově s Bayernem o ten veliký ušatý za Ligu mistrů. Na druhý pokus už bych ho chtěl získat. Právě proto nechci tuhle sezónu ještě hodnotit. Zatím nemáme v ruce nic, ale můžeme mít hrozně moc nebo také zůstanou prázdné. Ale Chelsea nechce hrát jen finále pohárů, my jsme zvyklí je vyhrávat.

Den po finále v Mnichově oslavíte třicátiny. Byl by to nejhezčí dárek?

Určitě! Moji blízcí mi určitě něco krásného připraví, ale ten ušatý pohár je jiná dimenze.

Komu jste ve středu fandil, Realu nebo Bayernu?

Nikomu, protože v obou znám některé kluky. Stejně si nevyberu, oba to jsou vynikající týmy.

Bayern bude mít obrovskou výhodu, že hraje doma...

To ano, navíc byl vylosován i jako domácí, takže si může nechat svoji kabinu. Fanoušci budou půl na půl. My musíme udělat maximum, abychom jim tu výhodu znechutili. Hrát doma bývá i zrádné. Real a Barcelona by mohly vyprávět...

Říkal jste už nejednou, že vždycky studujete útočníky soupeře. Pomohlo vám, že jste viděl i penalty?

Pomohlo mi všechno, co jsem v tom zápase viděl, a opatřím si další videa. Vyplatilo se mi to s Messim, když jsem mu chytil jeho šance. Penaltu dal do břevna, ale já věděl, kam ji kopne. Tím netvrdím, že bych ten míč měl, kdyby šel níž, rozhodně jsem mu to však neusnadnil. Před čtyřmi roky jsem ve finálovém rozstřelu chytil penaltu Ronaldovi, tehdy byl ještě v Manchesteru United, jenže tam jsme nějaké nedali i my.

Říká se, že penaltu nelze chytit, ale jen špatně kopnout...

Penalty jsou loterie, někdy je pod obrovským tlakem nedají ani velcí střelci. Jako ve středu Ronaldo po pětadvaceti proměněných a před ním Messi. Při penaltách nezáleží na tom, jestli ji kope nejlepší fotbalista světa, super kanonýr nebo neznámý borec. Vždycky to je o psychice gólmana a střelce.

Přiznejte, když proti vám stojí takoví borci jako Messi nebo Ronaldo, netají se vám trochu dech?

Kdepak, na to není čas a ani si to nemohu připustit. Koukám, abych chytil míč, ať proti mně stojí kdokoliv.

Jak vzpomínáte na mnichovskou Allianz Arenu?

Hrál jsem tam jednou, bylo to v kvalifikaci o EURO 2008. Tehdy jsme Němce porazili 3:0 a vyhráli skupinu. Vzpomínky na tenhle krásný stadión jsou moc příjemné.

V čem je největší síla Bayernu?

Má výborně poskládané mužstvo. Jsou tam hráči s vynikající technikou, ale také hodně dříčů. Poctivě pracují a hrají výborný fotbal, nic nevypustí, což v Madridu ukázali. Měli víc šancí než Real. Ukázali také obrovský charakter, když brzy prohrávali o dva góly a rychle se do zápasu vrátili.

Přilba, v níž chytáte, už patří k vaší image. Umíte si představit, že byste se postavil do brány bez ní?

Já ano, ale lékaři ne. Tím pádem si to ani nemusím představovat. A upřímně řečeno... Po tom zranění hlavy, když mi Hunt zlomil spánkovou kost, je zázrak, že jsem neskončil hůř a vůbec hraji fotbal na vrcholné úrovni. Od té doby jsem měl další zranění, třeba roztrženou bradu nebo zlomený nos, ale také jsme toho hodně vyhráli, takže já si tu přilbu nasazuji s pokorou.

V kabině už je klid po odchodu kouče Villase-Boase?

Tam nebyl žádný neklid. Nic se nezměnilo. Nám se nedařilo zúročit práci ve výsledky, teď se to daří víc v lize i v pohárech. Samozřejmě tím vzrostla sebedůvěra a přišla pohoda.

Zůstane dočasný kouč Di Matteo na lavičce?

To je otázka pro vedení klubu. Může přijít nový kouč, ale nemusí, mohou přijít noví hráči nebo ne. Těžko se to odhaduje a nemá to ani smysl. Rozhodující slovo má majitel.

Přijde třeba Di Matteo za staršími hráči a diskutuje s nimi?

Každý trenér se zeptá hráčů, když chce znát jejich názor. Ať to byl Mourinho nebo Di Matteo. Komunikace je základem společné práce v týmu.

V Chelsea jste vedle Terryho a Lamparda služebně nejstarší. Máte privilegované postavení?

Stejně jako já přišli Drogba a Ferreira. Privilegia nemám, ale samozřejmě za ty roky určité postavení ano. Jsem i jedním ze zástupců kapitána, což mluví za mnohé.

Vzrušuje vás, když se každý rok objeví v médiích, že Čech v Chelsea už nebude jedničkou?

Několikrát za rok čtu nebo slyším, že ten a ten gólman jde do Chelsea. Kolikrát mu stačí jedno vydařené utkání. Měsíc co měsíc k nám přestupuje nejméně jeden. Přitom už dlouho žádný nepřišel, nepočítám-li hostování. Až mi řekne trenér, že už nejsem jednička, tak mě to začne vzrušovat. Zatím jsem k žádnému takovému rozhodnutí nedal důvod a věřím, že to ještě hodně let takhle vydrží.

Existuje při velké migraci hráčů ještě klubismus?

V Anglii ohromně, hlavně u fanoušků. Platí to i o Chelsea. Kluby veterány drží, dokud to jde.

V čem je kouzlo Chelsea?

Máme zvláštní mentalitu. Dokážeme se ze všeho vyhrabat, i ze situací, které by jiné týmy položily. Za osm let v Chelsea jsem zažil hodně krásných i těžkých chvil a ze všeho jsme se dostali.

Napadlo vás někdy, že byste z Chelsea odešel?

Nenapadlo a věřím, že o něčem takovém nebudu muset ani přemýšlet. Spokojená je tu moje rodina i já. Vyhovuje mi rytmus v klubu i život v Anglii. A hlavně mě baví fotbal před plnými tribunami v báječné atmosféře. Taková nikde není.

Dal jste si nějaký horizont, dokdy budete chytat?

Dokud mě to bude bavit, dokud mi to dovolí tělo a dokud někdo bude chtít, abych hrál. Až některá z těchto podmínek padne, bude konec. Zatím o tom nepřemýšlím.

Žijete v klidné vesnici či městečku za Londýnem. Ruch velkoměsta vás neláká?

Mám rád klid, proto žijeme v našem domku. Když potřebuji do města a chci mezi lidi, mám to všude do čtyřiceti minut. Když naopak nechci kromě rodiny nikoho vidět, splní mi to náš dům. Jsme tam maximálně spokojení. Navíc do tréninkového centra v Cobhamu to mám pár minut. Tam trávím nejvíc času, protože na Stamford Bridge hrajeme jen zápasy. Nechtěl jsem dojíždět z Londýna. Areál je v krásném prostředí a navíc hned u vlaku. Někteří kluci jím jezdí a jen přejdou na nádraží můstek přes koleje.

To vás neláká si někdy zajet do centra Londýna?

Když tam s manželkou Martinou chceme, tak vyrazíme. Nedávno jsme byli na koncertě. Někdy zajedeme do centra se známými, ale spoustu skvělých restaurací máme v našem okolí. Londýn má tu obrovskou výhodu, že tam najdete nepřeberný výběr zábavy a vyžití.

Nemrzí vás někdy, že si málo užijete dětí?

Se čtyřletou Adélkou a skoro tříletým Damiánem se snažím trávit maximum času. Když jsem doma, tak prakticky všechen. Vždyť s fotbalem jsem kolikrát čtyři i pět dní v týdnu pryč. Užíváme si to spolu i s naším devítiletým labradorem Maxem. On s námi přišel už z Francie.

Mnohdy udivujete všeobecným přehledem a znalostí dění v Česku. Trávíte u televize a internetu nejspíš dlouhé hodiny...

U televize ani internetu moc času netrávím. Přečtu si jen informace, co se děje, abych věděl, i co je nového u nás doma. Chci si udržet právě ten všeobecný přehled.

Plánujete, kdy se vrátíte domů?

O návratu domů zatím nepřemýšlím. Bude záležet na spoustě okolností, třeba až půjdou děti do školy... Ale je spousta hráčů, jejichž děti se učí doma s manželkou a domů jezdí jen na přezkoušení. Ono to je hodně složité. Jednoho dne si řeknete, že v zahraničí končíte a hurá domů. Jenže dětem je třeba šestnáct a ony řeknou... „Tak rodiče na shledanou. My jsme doma tady, protože tady máme kamarády, chodíme tu do školy, život nás tu baví. V Čechách máme akorát babičku a za tou můžeme jezdit v létě. Zkrátka nejedeme..." A co v takové chvíli? Nutit je, aby se vrátili, když nechtějí? Vás to tam táhne, ale děti byste musel nechat v zahraničí... Ne, to teď opravdu nechci řešit.

O evropském šampionátu už přemýšlíte?

Čekají mě ta dvě velká finále a konec ligy, ale EURO se připomíná samo, třeba když jsem musel dopředu objednávat vstupenky. Nebo dávám dohromady lékařská potvrzení kvůli přilbě. Ani na ně nemusím myslet, juká na mne samo.

Co tam může český tým dokázat?

To se uvidí. Nejsme favority, ale skupina je vyrovnaná. Může to rozhodnout jeden detail, jeden vydařený nebo nepovedený výsledek. O postup se určitě popereme a dál se uvidí. Pak se hraje na jeden zápas a stát se může všechno. A jak to sleduji, kluci z reprezentace v klubech hrají. Snad to tak vydrží a dobře vyladíme i formu.

Karel Felt, Londýn, Právo

Zrušit


Časová osa: Anglie

Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..