Hlavní obsah

Já a fanoušek Manchesteru United? Jsem naprosto neutrální, brání se anglický rozhodčí Webb

Jan KrůtaSport.czPrávo

Jeden z nejlepších fotbalových rozhodčích na světě, Angličan Howard Webb, pískal poprvé před 24 lety zápas desetiletých kluků. „Moc se mi to nepovedlo, ale rodiče těch dětí mi tenkrát podali ruku a já cítil, že je to nová výzva,“ řekl jedenačtyřicetiletý Webb v exkluzivním rozhovoru pro vybraná česká média.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Předsedkyně komise rozhodčích Dagmar Damková (vlevo) a anglický fotbalový rozhodčí Howard Webb.

Článek
Fotogalerie

Dal jste se na pískání kvůli tátovi, který byl také rozhodčím?

Chodil jsem s ním na zápasy často. Ale když jsem byl malý kluk, chtěl jsem být profesionálním fotbalistou a vyhrát s Anglií mistrovství světa. Ve čtrnácti jsem si myslel, že jsem dost dobrý, abych se prosadil. Když mi bylo šestnáct, přišel za mnou táta a zeptal se: Howarde, nepřemýšlel jsi, že bys taky dělal rozhodčího? Odpověděl jsem, že pískání je jen pro staré a plešaté chlápky. Já měl totiž tenkrát ještě vlasy (smích).

Ale nakonec jste začal...

Bylo to v roce 1988. Přišlo mi, že není moc mladých rozhodčích. Tenkrát jsem si řekl, že někdo z mých vrstevníků by mohl pískat tak finále mistrovství světa 2010. A vůbec jsem samozřejmě netušil, že to budu já. Splnil se mi dávný sen.

Jaká byla ta premiéra?

Po šesti týdnech jsem úspěšně složil rozhodcovské zkoušky, a na jejich úplný závěr mi dali pískat zápas desetiletých kluků. Bylo to přesně 19. prosince 1989, to si pamatuju. Nevyšlo mi to vůbec, ale to je celkem normální. Chyběla mi praxe.

Proč nakonec zvítězilo pískání nad kariérou aktivního hráče?

Hrál jsem u nás v Rotherhamu za juniorský tým. V sobotu jsem pískal, v neděli ráno jsem hrál zápasy. Byl jsem střední obránce a moje hráčská kariéra definitivně skončila ve 23 letech. Měl jsem problémy s kolenem, navíc v pískání jsem viděl větší šanci prosadit se.

Diskutoval jste jako fotbalista na hřišti s rozhodčími?

Taky jsem se uměl ozvat, ale vždycky to mělo nějakou hranici, za kterou jsem nešel. To beru i u dnešních hráčů. Ať mi řeknou svůj názor, ale nesmí se přestat kontrolovat.

Máte Rotherham dál v srdci?

Klub hraje teď čtvrtou ligu a já jsem jeho ambasadorem. Ty vazby z minulosti fungují pořád.

Můžete Rotherham pískat?

U anglických rozhodčích je to tak, že pokud máte k nějakému klubu sympatie, musíte to uvést do papírů. Takže zápasy Rotherhamu řídit nemohu. Ale i tak bych ho samozřejmě pískal jako každý jiný tým. Máme třeba jednoho kolegu, který je z Birminghamu a odmalička je fanouškem Aston Villy. Ví se to o něm a Aston Villu nikdy nepíská. Ani jiné zápasy, které by mohly Aston Ville nějak nahrát, když o něco jde. Všechno je transparentní.

O vás zase v nadsázce píší, že jste největším fanouškem Manchesteru United...

To je samozřejmě hloupost. Jako každý jiný rozhodčí jsem naprosto neutrální, nezávislý. To je jeden ze základních požadavků. A že občas udělám chybu? Jsme jenom lidi.

Pískal jste finále mistrovství světa i Ligy mistrů. Máte ještě vůbec další motivaci?

Vždycky musíte mít cíl a chtít pracovat. Bude mi dvaačtyřicet a mám před sebou poslední tři roky mezinárodní kariéry. Příští rok je mistrovství světa v Brazílii. V téhle zemi to bude velký zážitek. A když všechno dobře půjde, třeba si mohu něco zopakovat.

Máte vůbec ještě trému?

Ne, že bych šílel, ale zdravá nervozita je tam pořád. Teď v sobotu pískám FA Cup Stoke - Manchester City. Až budu stát v tunelu pět minut před výkopem, budu jistě cítit takové to mrazení.

Můžete prozradit, jak na vás působí Petr Čech, kterého ze zápasů v Anglii dobře znáte?

Mluví za něj jeho kariéra. Je to skvělý gólman. V některých zápasech dělá kapitána, takže s ním mluvím docela dost. Pro rozhodčího je vždy důležité mít dobrý vztah s kapitánem kvůli komunikaci. U gólmana coby kapitána je to někdy složitější, protože bývá často daleko, ale nemám s tím problém. Petr je navíc přirozený šéf a veliká osobnost.

Velkým nešvarem současného fotbalu je simulování. Jak je těžké ho na hřišti coby rozhodčí prokouknout?

Musíte stát pokud možno v co nejlepší pozici, to znamená být na tom dobře fyzicky, abyste na to místo doběhl a byl tam včas. A taky je potřeba mít psychickou sílu kvůli odvaze jednat. Musíte dát na svůj instinkt, což v tom hluku často není jednoduché. Ideální je, aby hráči měli nějakou odpovědnost a pokud možno nesimulovali.

Když zrovna nepískáte, koukáte na fotbal doma v televizi nebo radši jdete třeba s rodinou na procházku?

Když rozhodčí uvádějí do těch svých dotazníků před šampionáty záliby, kolegové tam píšou třeba hru na piano nebo horolezectví... U mě se všechno točí kolem fotbalu. Když byla v létě olympiáda, rád jsem se podíval na cyklistiku, atletiku, házenou. Byla to fantazie. Ale fotbal je král.

Reklama

Související témata: