Článek
Sunderland z posledních čtyř zápasů tři vyhrál, vy jste nenastoupil jen při prohře s Hullem. Naposledy jste byl při triumfu nad Manchesterem City. Jaká je vaše pozice?
Výhra nad City mi snad hodně pomohla. V Anglii se odehrává boj o triko každý týden, každý trénink. Třeba proti Hullu šel do hry z lavičky až o přestávce Adam Johnson, který je hvězdou týmu. Rozhodně si nemohu stěžovat na nedostatečné vytížení.
Zlepšené výsledky přišly až po odvolání kontroverzního šéfa lavičky Paula Di Cania. Jaký byl jako trenér? Pomohl týmu jeho odchod?
Nesmím o Caniovi mluvit, klub to zakázal. Já s ním neměl problém. Jako nováček jsem se staral jen sám o sebe a nedělal jsem nic, abych mu zavdal příčinu k nějaké kontroverzi. Nyní je atmosféra uvolněnější, tréninky jsou zábavnější. Všichni hráči jsou moc spokojení.
V čem udělal nový manažer Gus Poyet tak zásadní změny?
Příprava není jen o taktice, o nácviku posunů na hřišti bez balónu. Všechno je formou her, při kterých do sebe dostáváme různé herní varianty. Děláme spoustu intervalových cvičení dva na dva, tři na tři. V úvodu sezóny jsme měli taktiku v každém tréninku. Pravidla byla striktní. Měli jsme určité zákazy, nesměli třeba používat mobily. Nyní je v šatně více pohody.
A jaké jsou vaše fotbalové úkoly?
Když mám prostor, snažím se podporovat ofenzivu. Trenér mě k výpadům nabádá. Ale my nepatříme k týmům první pětky, která si může dovolit hrát otevřený fotbal s krajními obránci na křídlech. Nejsem jako Kolarov v Manchesteru City, jenž proti nám v posledním duelu plnil vlastně roli falešného útočníka.
Sunderland vás získal na roční hostování s opcí. Už došlo na jednání o vašem pokračování v klubu?
Zatím ne. Vše se bude řešit až v zimě. Chtěl bych v Anglii zůstat. Z fotbalového pohledu jsem nic lepšího nezažil. Fotbal v Anglii si užívám.
Kdo na vás z týmů ze špičky anglické ligy soutěže udělal největší dojem?
Jednoznačně Arsenal. Mají velkou formu. Jejich hra je výborná a z celků na špičce ligy nás přehráli nejvíce. Třeba proti United jsme vydrželi první poločas, ale druhý jsme nezvládli. Se City jsme vydrželi až do konce. Arsenal nás semlel.
Fotbal vás zavedl už do třetí země. Jak moc vás zocelila působení v italském Palermu a tureckém Trabzonsporu?
Všechna angažmá byla velkou školou. I v Palermu, přestože jsem nehrál. Musel jsem se umět prosadit v mladém věku, přizpůsobit se, naučit jazyk a postarat sám o sebe. Turecko představovalo zase lekce z fotbalového hlediska. Hned v prvním roce jsme hráli Ligu mistrů a já měl šanci konfrontace s evropskou špičkou. To bych vypíchnul nejvíce.
Zvládáte jazyky všech zemí, jimiž jste prošel?
Turecky se nedomluvím, umím jen pár slov. V Trabzonu jsme měli k dispozici překladatele dvacet čtyři hodin, fungoval s námi v kabině a překládal do angličtiny. Měl jsem základ ze školy a paradoxně se v Turecku zdokonalil. V Anglii už pak byla komplikace bez problémů.
Už jste od srpna přivyknul životu v Anglii?
Líbí se mi v Sunderlandu od prvního dne. Mimo fotbal mám více možností než v Trabzonu. A z profesního hlediska představuje Premier League úplný strop.
Jak snášíte specifické počasí u Severního moře?
V Trabzonu je teď kolem dvaceti stupňů, z pohledu podnebí jsem si nepolepšil (směje se). Když fučí od moře, je to peklo. Pak nelze kopnout ani standardní situace. Nejde o větřík jako v Česku. Už asi třikrát jsme museli jít trénovat do haly s umělým povrchem. Hřiště je trošku zmenšené, asi o deset metrů z každé strany.
Takže pokud nemáte trénink nebo klubové povinnosti byt raději neopouštíte?
Posledních čtrnáct dnů svítilo sluníčko. Jenže dojem hodně mate. Párkrát jsem vyrazil jen na lehko v mikině, ale venku se rychle vracím do reality. Jsou třeba jen tři nad nulou. Spoluhráči už mě upozorňovali, že zimě je v Sunderlandu pěkný marast. Připravovali mě na vytrvalý déšť a počasí kolem nuly, třeba i dva měsíce.
