Italské manželství Suáreze s Velkou Británií skončilo. Odporná mediální válka ještě ne

„Liverpool udělal všechno proto, aby mě udržel, ale žít a hrát ve Španělsku bylo mým celoživotním snem a ambicí. Myslím, že je pro tento krok správný čas,“ vzkázal Suárez v emotivním dopise na rozloučenou fanouškům Reds. Přes dojemná slova ale rozchod podle mnohých nejlepší fotbalové ligy světa s nejzářivější hvězdou poslední sezóny spíše připomíná slavný film Válka Roseových.

„Liverpool vypráskal Suáreze do Barcelony za 75 miliónů liber, když zamával na rozloučenou kousajícímu, podvádějícímu a rasistickému útočníkovi,“ stálo totiž brzy po potvrzení přestupu v titulku hlavního článku britského deníku Daily Mail. Jednalo se o střelbu ostrými v nepříjemné válce, která během mistrovství světa definitivně opustila hranice nejoblíbenějšího sportu světa.

Její stavidla se definitivně protrhla po notoricky známém incidentu Suáreze, kdy během zápasu MS proti Itálii naprosto nepochopitelně pokousal obránce Chielliniho. Zdálo se totiž, že celý fotbalový národ chce pro recidivistu exemplární trest, který také po zásluze dostal v podobě zákazu veškerých aktivit spojených s kopanou po dobu čtyř měsíců, jenže zdání někdy klame...

„Rozhodnutí bylo z největší části založeno na názoru médií, která přešla do útoku ihned po zápase. Jediné, na co se po zápase novináři ptali, byl tento incident. Nevím, jaké byli národnosti, ale všichni mluvili anglicky,“ odstartoval balancování na tenkém ledě, který je daleko za hranicí fotbalu uruguayský trenér Oscar Tabárez. Ten na základě trestu pro Suáreze na truc opustil jednu z komisí FIFA a po potvrzení přestupu Pistolníka do Barcy si ještě přisadil. Podle Tabáreze totiž může za kousnutí do ramena Chielliniho jedině Liverpool.

„Luis mi řekl o zájmu Barcelony v listopadu před barážovým utkáním s Jordánskem. Rozhovory mezi kluby probíhaly dobře a došlo k dohodě o jeho letním přestupu. Liverpool se jej ale po famózní sezóně pochopitelně ještě pokoušel udržet a od dohody chtěl ustoupit. To se Luis dozvěděl den po utkání MS proti Anglii a od toho momentu byl úplně jiný člověk. Byl naštvaný a nesoustředěný, takže jsem ho ani nemohl nechat trénovat se základní jedenáctkou,“ pronesl svou emotivní obhajobu Tabárez. V následujícím utkání na šampionátu pak přišel nechutný incident.

Jak Tabárez, tak všichni Uruguayci a většina slavných Jihoameričanů z fotbalového prostředí, bez stínu pochybností brání Suáreze vlastním tělem. Jako vysvětlení neustále se opakujícího nutkání k pokousání protihráčů jim tentokrát stačilo původní útočníkovo bláznivé prohlášení: „Ztratil jsem rovnováhu.“ Přestože sami viděli díky videu nezvratný důkaz Suárezovy neustále se opakující viny.

Jenže fotbalový kanibal je prostě nekriticky obdivovanou modlou, jakou může být v Jižní Americe snad jedině fotbalista. Jak jinak si vůbec vysvětlit slova uruguayského prezidenta, která by v Evropě či USA nejspíš vedla k okamžité nucené rezignaci: „Je to banda starých zk......nů. Je to fašistický trest," reagoval na stopku od FIFA José Mujica.

Suárez se sice Chiellinimu nakonec omluvil, ale zjevně až poté, co mu dala nůž na krk s vysněným přestupem barcelonská honorace. Útočník prostě až příliš toužil opustit nenáviděnou Anglii, než aby tentokrát alespoň na oko nepřiznal chybu. Což neudělal například poté, co byl potrestán za údajně rasově motivovaný výlev na adresu Patrice Evry z Manchesteru United zpátky v roce 2011.

Tento moment byl vlastně startovacím mechanizmem nepříjemné války, která obsahuje mnoho aspektů - mimo jiné geopolitické, kulturní a historické. Suárez se totiž tehdy bránil, že slovo, které na adresu Evry použil, není v jeho kultuře chápáno ani používáno v rasovém kontextu. To je pravda. Jenže uvěříte čistý úmysl někomu, kdo dokáže po zjevném kousnutí do těla Chielliniho zmanipulovat celý národ, ba dokonce kontinent zjevnou lží k tomu, aby se oddaně vrhl vstříc jeho až nevkusné obraně?

Jedním z důležitých aspektů v kauze, která přerostla únosné a podstatné hranice, je právě kulturní determinace. Zatímco tzv. západní svět považuje Suárezem prezentované chování za regionální stigma, latinsky hovořící mase evokuje zacházení s obdivovanou modlou na ostrovech a ze strany FIFA nepříjemnými vzpomínkami na imperiální útlak.

„Chtějí z něj udělat odstrašující příklad. Proč nikdo nemluví o Alexu Songovi, který dostal třízápasový trest za loket v obličeji Mandžukiče? Jediné, o čem chtějí mluvit, je Suárez. FIFA ho prostě nenávidí,“ zní typický hlas z Uruguaye.

Kvůli Suárezovi se tak na světlo světa dostala i témata, která nemají i díky tvrdým sankcím FIFA obvykle ve fotbalovém prostředí místo. Až se uruguayský míčový kouzelník přesune definitivně do „domácího“ prostředí ve Španělsku, dá se nejen z jeho úst očekávat série mnohem ostřejších vyjádření na adresu jeho osudu na ostrovech, než jakým byl smířlivý dopis na rozloučenou liverpoolským fanouškům.

Nezbývá, než doufat, že Suárez opět nepřekročí pomyslnou linii. Pákou proti jeho „upřímnosti“ by snad mohla být hrozba prodloužení už tak tvrdého trestu, který by mu měl běžet až do listopadu. Výstižnou odpověď na otázku, jestli bude anglickému fotbalu Suárezova přítomnost scházet, pak dal záložník Arsenalu Aaron Ramsey, který s šibalským úsměvem do kamery uvedl: „Bude, Liverpoolu.“