Článek
Překonal jste pět týdnů trvající zranění a po návratu se ihned začlenil do základní sestavy Fulhamu, v níž jste byl v úvodu sezóny. Jak frustrující byla dlouhá pauza?
Nic příjemného. Jednou se návrat odkládal. Už jsem hrozně moc vyhlížel zápasové zatížení. Strašně jsem chtěl hrát, ale současně mě těší, že jsme nic neuspěchali a já jsem zcela fit. Dva zápasy s šesti body, sedmi vstřelenými brankami a žádnou inkasovanou, to byl super návrat. Doufám, že mi nadcházející reprezentační pauza herně nijak neublíží.
Proti Huddersfieldu hned v prvním utkání po zranění jste se minulý týden navíc zapsal mezi střelce. Byl to hodně výjimečný okamžik?
Já dlouho nevěděl, jestli nastoupím, protože teprve v pondělí jsem dokončoval zdravotní testy, jimiž každý hráč ve Fulhamu musí projít, aby byl uznán zdravým po zranění. A následně jsem absolvoval první trénink s týmem naplno až ve středu. Trefou jsem návrat vyšperkoval a byl jsem moc rád, protože na mě sice nikdo netlačil, ale všichni říkali, že je potřeba, abych hrál.
Můžete přiblížit, v čem spočívají zdravotní testy umožňující návrat?
Jde o speciální běhání, práci s míčem ve sprintu, pak zátěžový test... Já byl prvních čtrnáct dnů v péči Chelsea, až následně jsem se přesunul do Fulhamu.
Je standardním postupem, že Chelsea, které stále patříte, si své hráče po zranění připravuje sama?
Ano. V klubu jsou interní pravidla, podle kterých každý hráč se zraněním vyžadujícím léčbu přes pět dnů musí podstoupit první fázi zotavení v Chelsea. Já tam zůstal dva a půl týdne. Rekonvalescence byla z osmdesáti procent hotová. Pak jsem mířil do Fulhamu, kde hostuji. Zdálo se mi, že jsem v pohodě a za týden budu na trávníku. Podstoupil jsem první test, který spočíval v osmi úsecích po sto dvaceti metrech. Hráč musí běžet na osmdesát procent. Já to zvládl třikrát, pak se ozvala bolest. Tudíž jsem musel vynechat ještě další dva zápasy.
Měl jste při rehabilitaci v tréninkovém centru možnost promluvit s novým trenérem, jímž je od léta Ital Conte?
Neviděli jsme se. I na tohle totiž pamatují klubová pravidla. Docházel jsem k fyzioterapeutům a lékařům až po tréninku áčka. Jen občas jsem potkal některé hráče, pokud se zdrželi v tréninkovém centru.
Tušíte, zda máte ještě otevřené dveře do Chelsea a můžete se v budoucnosti objevit v její sestavě?
Dokud budu klubu patřit, budu doufat. Ale za pět let na mě nevsadili, takže nečekám zásadní změnu. Pochopitelně se může stát cokoliv. Třeba se mi bude ve Fulhamu dařit, zůstanu v základní sestavě a Chelsea mě vytáhne.
Štve vás, když vás Chelsea pošle pryč z kádru a následně podepisuje hráče, s nimiž se můžete rovnat?
Není to nic příjemného. Musel jsem odejít, protože tým stopera nepotřeboval. A vzápětí dalšího koupil. Číst takové zprávy člověka netěší, ale nedá se nic dělat.
Neříkal jste si, že by možná bylo lepší neodcházet na hostování, zůstat v klubu a čekat na šanci?
Ne. Můj kamarád Josh McEachran nechtěl chodit po hostováních. Trénoval v Chelsea s áčkem, hrál za jednadvacítku. Byl to talent, jenž mohl nepochybně hrát za skvělé kluby. Jenže se neprosadil a nakonec podepsal letos v létě přestup do Brenfordu, který sice hraje také druhou nejvyšší ligu, ale vůbec se nemůže rovnat třeba Fulhamu nebo Middlesbrough. Já jsem za hostování rád, protože jsem odehrál hodně těžkých zápasů, které mi určitě pomohou.
V červnu 2018 vám v Chelsea končí smlouva. Berete nadcházející sezónu jako klíčovou pro další kariéru?
Jako hodně důležitou. Usiluji nejen o maximální počet zápasů ve Fulhamu, což by představovalo třeba čtyřicet utkání, ale hlavně bojuju o prodloužení kontraktu v Chelsea nebo jiném klubu. Ať už v Premier League nebo v druhé nejvyšší anglické soutěži.
Máte při srovnání s předešlými štacemi ve Fulhamu nejlepší pozici?
Ano, cítím to tak. V nizozemském Arnhemu jsem odehrál hodně zápasů, jenže je třeba to brát s ohledem na kvalitu tamního kádru. Hraje se tam odlišný styl fotbalu, úroveň druhé anglické ligy je někde jinde. Samozřejmě nemohu tvrdit, že mám místo v sestavě předplacené, nicméně podpora ze strany trenérů i spoluhráčů je veliká a moje pozice vážně skvělá.
Lze vaši situaci v současném klubu přirovnat k Middlesbrough, kde jste v minulé sezóně pomohl k postupu do Premier league?
V Middlesbrough jsem neustále pendloval mezi místem stopera a pravého obránce. Neměl jsem šanci hrát na jednom postu. Byl jsem rád, že nastupuji, ale pořádně jsem nevěděl, čí jsem. Ve Fulhamu jsem chtěl hrát stopera, klub stopera potřeboval, takže jsme si vyšli vzájemně vstříc. Mohu se koncentrovat na jednu pozici. A proto věřím, že se zlepším.
