Rubriky:

Reprezentace

Baroš: Nebojím se, fotbal jsem hrát nezapomněl

14. listopadu 2006 08:13

Do nepříjemné role náhradníka se dostal v Aston Ville útočník Milan Baroš. "Situace se prostě takhle vyvinula. Nechci brečet a kopat kolem sebe," komentuje český fotbalista v rozhovoru pro Právo stinnější stránku své kariéry v birminghamském klubu.

 

PRÁVO/Michaela Říhová

V pondělí krátce po reprezentačním srazu jste musel vyhledat zubaře. Šlo o nějaký zásadní problém?
Ne. Nebylo to nic vážného. Jen jsem potřeboval prostě zajít na prohlídku.

V klubu momentálně plníte úlohu náhradníka. Je to pro vás hodně nepříjemné?
Takový je fotbal. Může se to jen otočit k lepšímu. Je to třeba otázka jedné hodiny. Snažím se naplno trénovat a musím čekat na šanci.

Jak snášíte kritiku anglických novin?
Normálně. Ta k fotbalu patří.

V říjnu jste říkal, že sezóna pro vás po zranění chodidla teprve začíná. Nečekal jste, že návrat na výsluní bude rychlejší?
Počítal jsem, že to půjde rychleji. Ale momentálně je to tak, že jsem prostě v Aston Ville na lavičce. Cítím se dobře, jsem zdravý a nezbývá mi než čekat na šanci. Budu makat, abych byl připravený až přijde.

Zkuste porovnat svoji formu s ostatními útočníky v klubu?
To nebudu hodnotit. Bylo by to nefér. Já si hledím sám sebe a snažím se být připravený pomoc týmu.

Určitě jste nešel do Aston Villy vysedávat na lavičku. Jak se cítíte?
Je to těžké. Musím se s tím porvat. Jsou horší věci na světě. Není to samozřejmě nic jednoduchého. Nebojím se, fotbal jsem hrát nezapomněl. Neházím flintu do žita. Jednou forma je, jednou není. Musím teď prostě počkat na svoji šanci.

Jste připravený, že to může být i dlouhé čekání?
Uvidíme za jak dlouho ta šance přijde. Může to být za týden, za měsíc... Já udělám vše, abych na ni byl stoprocentně připravený.

Proč se vám nepodařilo využít příležitosti, které jste dostal v průběhu října po doléčení zranění?
Ty zápasy nebyly asi takové, jaké být měly. Bylo to způsobené i nerozehraností. Vždyť já jsem hrál poslední soutěžní utkání před mistrovstvím světa ještě v Praze. Nepočítám souboj s Italy na šampionátu. Vlastně čtyři měsíce jsem nehrál těžké utkání.

Zažíváte s výjimkou těžkých zranění nejtěžší období v kariéře?
Řeknu to jinak: Určitě každý fotbalista chce hrát a já teď jen čekám na svoji šanci.

Co chybí k formě z mistrovství Evropy 2004, kde jste se stal králem střelců?
Je to o štěstíčku. Dáte jeden dva góly, usadíte se v sestavě, člověk si začne věřit. Je těžké, když jdete do zápasu s vědomím, že když se něco nepovede, tak příště hrát nebudete.

Podepisuje se na vašich výkonech skutečnost, že vám trenér nevěří?
Sebevědomí dělá velký kus výkonu. Když je nabourané, není to takové.

V létě přitom proběhl pohovor s trenérem O'Neilem, který netajil radost, že jste se rozhodl zůstat v Aston Ville. Jste tedy ze současné situace hodně zklamaný?
Situace se prostě takhle vyvinula. Nechci brečet a kopat kolem sebe. To není na místě. Je to zaměstnání jako každé jiné. Není prostě v životě i ve fotbale jenom dobře.

Jak dlouho jste připravený čekat na lavičce na svoji šanci?
Kdyby mělo být dlouhodobé, tak bych o tom začal víc přemýšlet. Ale zatím není ta situace hrozná. Bude záležet jen na mně. Rozhodnou jen moje výkony. Uvědomuji si to.

Je to omezené třeba zimním přestupovým obdobím?
Nechci to komentovat. To by bylo zbabělé a dětinské. Jsem připravený hrát, trénuji na sto procent. Budu makat a čekat.

Těšil jste se při současné konstelaci v klubu do reprezentace více než jindy?
Je tu dobrá parta kluků a já se těším na každý zápas, ať je to přátelák nebo kvalifikace.

A jak moc v kontrastu s klubovým koučem hřeje důvěra trenéra Brücknera?
Každému se hraje lépe, když má důvěru. Více si věří. To dělá lepší výkony. Ta důvěra je pro mě vážně důležitá.

Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Reprezentace