Rubriky:

Reprezentace

Šírl: Ruské létání na zápasy mě pořád děsí

14. listopadu 2006 08:52

Premiéru v seniorské reprezentaci si před přátelským utkáním s Dánskem užívá Radek Šírl. Pozvánku od kouče Brücknera si český záložník náležitě cení. "Jsem rád, že mi dal šanci a teď záleží jen na mě, jestli ji chytím za pačesy," říká středopolař ruského Petrohradu v rozhovoru pro Právo.

 

PRÁVO/Václav Jirsa

Poprvé v životě vás trenér Brückner nominoval do reprezentačního áčka. Jak vás spoluhráči na srazu přijali?
Všechno bylo v pohodě a nervozita ze mě rychle spadla. Navíc jsem řadu kluků znal z jednadvacítky: Jarolíma, Kováče, Jiránka, Plašila, Lafatu nebo Rozehnala. Takže jsem úplně do neznáma nešel.

Stihl jste si už promluvit s trenérem?
Zatím moc ne, ještě na to určitě přijde čas. Jsem rád, že mi dal šanci a teď záleží jen na mě, jestli ji chytím za pačesy.

V Zenitu Petrohrad jste nedávno prodloužil kontrakt. Jste smířen s tím, že v Rusku strávíte podstatnou část kariéry?
Zvykl jsem si tam a kdybych nebyl spokojený, tak tu novou smlouvu nepodepíšu. Bavil jsem se i s trenérem Advocaatem. Říkal, že má velký zájem se mnou dál pracovat, a to bylo rozhodující.

Jaký je nizozemský trenér, který vystřídal ve funkci Vlastimila Petrželu?
Každý má něco svého. Hrajeme trochu jiným systémem, předvádíme dost agresivní styl.

V Petrohradu byla poměrně početná česko-slovenská kolonie. Neměl jste strach, že s vámi Advocaat zamete?
To napadlo každého a taky to někteří kluci odnesli: Flachbart a Nesvadba už jsou zpátky v české lize. Pavel Mareš zůstal, ale moc nehraje. Je to dáno i tím, že si nový trenér přivedl dva korejské reprezentanty.

Čím jste ho přesvědčil vy?
Nevím. Řekl jsem si, že budu makat na každém tréninku a zkusím se předvést. Naštěstí to dopadlo dobře.

Kdybyste věděl, že tam nemáte šanci, volil byste variantu odchodu?
Bavil jsem se o tom s panem Petrželou, když klub opouštěl. Říkal jsem, že když nedostanu šanci a nebude náznak zlepšení, radši odejdu. Klidně bych šel i do české ligy. Lepší je hrát než sedět na lavičce. I za míň peněz.
V Rusku jste už čtyři roky. Co pro vás bylo nejtěžší?
První rok, možná rok a půl. Odloučení od domova. Do té doby jsem pořád bydlel u rodičů a najednou jsem odjel tak daleko. Vůbec jsem neuměl ruštinu, navíc ta obrovská zima...

Co vám pomohlo?
Fotbal. Začalo se mi víc dařit, trochu jsem se tam rozkoukal a zabydlel. A taky jsem to všechno zvládal díky českým spoluhráčům. Kdybych tam byl sám, asi bych se zbláznil.

Teď už se vám Rusko líbí?
Dneska už jsem tam docela rád. Jediné, co mě pořád děsí, je létání na zápasy. Já se vždycky dost bojím, v letadle jsem nesvůj, ale musel jsem to skousnout. Vždyť létáme na skoro všechny venkovní zápasy.

Jak trávíte volný čas?
Jsem sám. Občas vyrazím se slovenským spoluhráčem Martinem Škrtelem podívat se na hokej, jdeme si zahrát tenis nebo do posilovny, abychom trochu zabili čas. Někdy se zajdu podívat po obchodech a taky na jídlo do restaurace.

Čím jste si na nákupech v poslední době udělal radost?
Novým telefonem. Chtěl bych i nějaké pěkné auto, ale zatím ho nepotřebuju. Do Ruska na ty cesty vůbec a aby mi doma v Čechách stálo celý rok v garáži, to je taky k ničemu.

Ruská liga finišuje. Věříte, že váš klub vybojuje evropské poháry?
Každý v to doufá, ale nemáme to jen ve svých rukou. Do konce jsou dvě kola. Hrajeme v Jaroslavli a doma s Tomskem. Musíme oba zápasy vyhrát a čekat, že třetí Lokomotiv, na který ztrácíme bod, klopýtne. Do evropských pohárů jdou jen první tři týmy.

Máte vypsané speciální prémie?
Jsou vyšší, ale největší odměna je ty poháry si vůbec zahrát. Třeba zápasy v Seville nebo s Marseille, to pro mě byl veliký zážitek.

Jan Krůta, Sport.cz, Právo

Zrušit