Článek
Do reprezentace se vracíte po téměř roční pauze. Tušil jste před nominací, že budete v kádru nového trenéra?
Určité signály jsem měl. Před necelými třemi týdny jsme hráli se Sivassporem. V hledišti byl asistent trenéra národního týmu Jirka Chytrý. Poprvé, co působím osm let v zahraničí, přiletěl osobně někdo z reprezentace! Vyhráli jsme, mně se zápas povedl. Já nastoupil na pozici stopera, cítil jsem se dobře, a proto jsem doufal v šanci.
Za poslední tři sezóny jste v Antalyasporu patřil k oporám. Každý rok jste měl v lize přes třicet startů v základní sestavě, k tomu utkání v tamní pohárové soutěži. Byl jste zklamaný, že nepřišla výraznější šance v národním týmu?
V minulosti se mi kolikrát honilo hlavou, že bych mohl dostat výraznější šanci. Třeba jsem čekal alespoň telefon od někoho z národního mužstva. Ale nic. Přitom třeba v Trabzonsporu jsme hráli Ligu mistrů. Větši šance ale nepřišla. To jsem byl hodně zklamaný. Až v devětadvaceti letech se na mě někdo přijel podívat osobně. Před tím na první štaci do Turecka, následně v Anglii ani Německu jsem necítil žádný zájem. Beru od trenéra jako skvělý krok, když zavolá a někoho pošle osobně. Jsem rád, že reprezentace teď funguje jinak.
Zažil jste v minulosti tři reprezentační srazy. Jeden za Josefa Pešiceho, další pod taktovkou Karla Jarolíma. Jaký dojem máte z Jaroslava Šilhavého?
Od prvního momentu skvělý. Je tady svěžejší vzduch. Nechci to moc rozebírat, ať si každý udělá názor sám. Ale třeba v pondělí po večeři jsme měli takový improvizovaný teambuilding. Nikdo neležel na pokoji. Sešli jsme se v jedné místnosti. Řešili jsme poslední výsledky národního týmu, ale i jak se kdo má, zda se mu daří a co je nového v jeho životě. Pracovali jsme na určitém propojení. Myslím, že je důležité, abychom byli spjatí a měli dobrou partu.
Zatímco start loňského ročníku měl Antalyaspor katastrofální, letos jste začali skvěle. V čem je hlavní proměna?
Před rokem přišli hráči za velké peníze s velkou minulostí. Třeba Nasri, jenž hrál za Arsenal a Manchester City, nebo Menez se zkušenostmi z PSG, AC Milán či AS Řím. Jenže moc toho nepředvedli, vedení s nimi nebylo spokojené a ani ne za půl roku tyhle hvězdy odešly. Pak jsme nejvyšší soutěž s vypětím sil zachraňovali. Přitom kvůli velkým výdajům jsme se o udržení rvali v situaci, kdy byly v klubu finanční problémy v důsledku těchto nákupů. Letos jsme se při posilování drželi při zemi a soutěž slušně rozjeli. Hodně nám pomohla výhra na stadiónu Besiktase Istanbul. Tam kromě evropských pohárů nikdo nevyhrál dva roky.
Jak velký podíl má na vašich výsledcích trenér Bülent Korkmaz, jenž k týmu přišel v létě?
Lidi v Turecku si jej ohromně váží. Když hrál za Galatasaray, vyhrál Pohár UEFA, Evropský Superpohár, několikrát byl šampiónem Turecka, v jehož dresu získal bronz na MS. Jako trenér kariéru teprve rozjíždí, ale stejně jako byl srdcař a obrovský bojovník na hřišti, musí být stejní všichni hráči.
Nastupoval na postu středního obránce. Je k vám kritičtější?
Myslím, že mě má v oblibě. Ale současně je moje pozice těžší. Je absolutní perfekcionista. A jak hrál na stejném místě, má mi určitě co říci více než ostatním klukům.
V úvodu sezóny vás přitom nasazoval i na kraj obranné řady.
Protože bylo potřeba zaskočit kvůli zranění. Ale jinak je můj post uprostřed. Tam se cítím nejlépe a odehrál jsem jako stoper během působení v Antalyasporu i největší počet zápasů.
