Hlavní obsah

Unavení stříbrní mladíci vyrazili na Václavák

PRAHA

Stříbrní čeští fotbalisté dorazili v úterý domů z mistrovství světa dvacetiletých. Po příletu z Kanady se svěřenci trenéra Soukupa přivítali na ruzyňském letišti se svými nejbližšími, domů je však ještě nenásledovali. Absolvovali společnou rozlučku. Pak se teprve rozjeli k domovům.

Článek

Po osmi hodinách letu z Toronta do Frankfurtu nad Mohanem, čtyřech hodinách čekání v Německu a necelé hodině ve vzduchu s cílem Praha–Ruzyně vicemistři světa vpochodovali včera krátce před druhou hodinou odpolední na české území v rudých dresech natažených jmenovkami a čísly na hruď, kde se svěřencům trenéra Soukupa výjimaly stříbrné medaile.

„Ty jsme měli celou cestu, ale dresy jsme si natáhli až před přistáním v Praze,“ líčil obránce a kapitán týmu Jan Šimůnek. „Pikantní bylo, že jsme do Německa letěli s Rakušany. Byli našimi spolucestujícími už po semifinále, v němž jsme je porazili,“ smál se Šimůnek.

První do ruzyňské haly vešel Jakub Mareš, výpravu uzavírali asistent Petr Kouba a trenér Miroslav Soukup jako jediný v obleku. V salónku se všichni nadšeně vítali se svými blízkými. Na historicky třetího českého střelce ve finále mistrovství světa Martina Fenina čekali rodiče, stejně jako na kapitána Šimůnka, v jehož bílém dresu kráčel sedmiletý bratr Jakub. Záložníci Gecov a Kalouda, stejně jako další, se vášnivě líbali s přítelkyněmi. „Byli jsme pryč hodně dlouho,“ culili se omluvně.

Česká dvacítka byla v Kanadě přesně 39 dnů! Celkem strávila 48 hodin ve vzduchu a nalétala 40 tisíc kilometrů. „Byl to nejdelší zájezd od dob pražské Dukly v šedesátých letech,“ upozornil Rudolf Baťa, vedoucí výpravy.

Loučení na Strahově, pokračování v Bredovském dvoře

„Vracíte se jako hrdinové,“ přivítal premiér Mirek Topolánek hráče, když se vytrhli z obětí nejbližších a se šéfem vlády si připili šampaňským. Pak si hráči ještě chviličku užívali rodičů a přítelkyň. Líčili zážitky ze zápasů, z cesty k Niagarským vodopádům či na 558 metrů vysokou věž CN Tower v Torontu.

Úterní odpoledne ale ještě prožil úspěšný tým společně. Borci v rudých dresech naskákali do autobusu a vyrazili na Strahov, kde proběhlo oficiální rozloučení. Tým pak ale společně pokračoval do restaurace Bredovský dvůr nedaleko Václavského náměstí v Praze. Na definitivní oslavu senzačního stříbra.

„Jsme unavení, ale tohle si užijeme,“ plánovali mladíci. „Spal jsem jenom hodinu,“ hlásil Šimůnek. Ani další nepřekypovali svěžestí. „Ještě v Kanadě jsme byli u velvyslance, kam dorazil i starý pan Tomáš Baťa. Blahopřál nám, proběhlo focení. Tam nám čeští fanoušci poradili, kam se dá vyrazit. Sice byla neděle a hodně barů bylo zavřených, ale našli jsme dobrý podnik,“ líčili úspěšní reprezentanti. „I cestou domů jsme pitný režim dodržovali poctivě,“ smáli se mladíci.

„V kase máme 38 tisíc,“ hlásil pokladník Šimůnek. Od prvního srazu před červnovým odletem vybíral za pozdní příchody, za žluté karty... Částka byla určena na výjimečnou událost. Zisk stříbrných medailí na mistrovství světa v Kanadě jí bezpochyby byl.

Reklama