Zlá proměna cloumá českou reprezentací

Obrana byla tak nejistá, že pozorovatelé kvalifikačních soků z Irska, Německa či Slovenska si museli mnout ruce radostí, v jak průchodný se kdysi neprostupný val před Čechem změnil.

A ofenzíva celkově? Bez nápadu, bez myšlenky. Převládal alibismus vyplněný nesčetnými přihrávkami na Čecha, či v lepším případě na stopery. „Je to zápas o posílení jistoty,“ plánoval Karel Brückner před výkopem. Po vídeňském fiasku je jeho jedinou jistotou, že do kvalifikačních zápasů v San Marinu (8. 9.) a s Irskem (12. 9.) bude mít hlavu plnou otazníků.

V Rakousku totiž vyčnívali jen jednotlivci. Stabilní vysokou formu potvrdil Čech, který tradičně ukázal alespoň jeden exkluzívní zákrok. Mezi obránci vyčníval jistotou David Rozehnal. Záložník David Jarolím kvalitním výkonem demonstroval, že je Brücknerem neprávem opomíjený. V útoku pak Koller potvrdil, že pro národní tým je nepostradatelný. I v případě Baroše se snad blýská na lepší časy.

Jenže dříve to byl orchestr a nyní jsme viděli na hřišti jen shluk individualistů s formou rovnající se pouze sokům průměrným. Nikoliv těm usilujícím o setkání evropského výkvětu. Budeme zase top týmem? „Té otázce nerozumím,“ odbývá jedovatý osten trenér Brückner. „Měli jsme dobrý začátek. Byly tam šance, a kdyby se proměnily...,“ nedokončil větu trenér.

Přitom nemohl nevidět, že Rakušané byli pro jeho svěřence až nečekaně těžkou zkouškou. Zvláště když Brücknerův výběr dominoval jen prvních patnáct minut. „Bylo to mnohem delší. Kontrolovali jsme hru, měli jsme ji v moci. Když bylo mužstvo poskládané, síla tam byla,“ nepřipouštěl si Brückner dramatické nedostatky.

„Když budeme v optimální sestavě a formě, ta síla nám zůstane,“ je přesvědčen zkušený trenér před nedávnem silných Čechů. Ti mají boj o evropský šampionát ve své moci. Jednobodový náskok na Iry hrající v Praze dává relativní klid. V případě opakování vídeňského výkonu se však tenhle klid snadno změní v mučivou nejistotu vyjádřenou zavírajícími se branami finálového turnaje.