Článek
„Já byl tak překvapený,“ hledá slova vyhlášený nemluva. I proto se zarazil, když ho při srazu v hotelu Crowne Plaza mazák Ujfaluši vyzval k nováčkovskému proslovu. „Něco jsem začal koktat. Kluci se začali smát a utnuli to. Byl to takový hec,“ směje se dvacetiletý stoper.
„Dozvěděl jsem se o pozvánce minulý týden ve středu. Měl jsem na telefonu hovor z neznámého čísla, po dopoledním tréninku mi volal tiskový mluvčí reprezentace Lukáš Tuček,“ vypráví Šimůnek. V kabině Wolfsburgu jeho první pozvánka pozdvižení nezpůsobila. „Spoluhráči to nevěděli. Papír s nominací jsem dostal na své místo v obálce. Řekl jsem o tom jen Edinu Džekovi, jenž hrál na jaře v Teplicích. Blahopřál mi,“ líčí Šimůnek.
Velký ohlas způsobila zpráva o nominaci v Česku. „Dostal jsem spoustu textových zpráv od kamarádů i bývalých trenérů,“ vypráví. A místo zápasů v Lichtenštejnsku a s Arménií v dresu jedenadvacítky se chystá na zápas áčka v Německu. „V jedenadvacítce bych měl asi větší šanci hrát, ale tohle je krok dál. Jsem v týmu s nejlepšími českými hráči. Jako obránce mám situaci složitější. Útočník může jít do zápasu na deset nebo dvacet minut, ale do složení obrany se sahá jen v případě, že se někdo zraní,“ krčí smířlivě rameny mladý zadák.
Šimůnek odehrál ve Wolfsburgu všech osm zápasů
Na sraz dorazil o hodinu dříve. „Lepší být v reprezentaci včas než přijít pozdě,“ směje se. K dobré náladě má důvod. V Německu odehrál od příchodu všech osm zápasů. „A teď jsme konečně vyhráli doma a v obraně udrželi nulu. Chtěli jsme to zlomit kvůli fanouškům, však už ke konci pískali,“ vzpomíná na duel s Rostockem. „Zachránil nás Džeko. Skákající centr trefil levačkou do branky. Po zápase jsme se smáli. Oba jsme měli rýmu, nevyspali jsme se. Edin na tom byl tak zle, že do poslední chvíle nebylo jasné, jestli bude hrát. Špatně se mu dýchalo. Asi je ale lepší, když je nám blbě. Pak vyhráváme,“ culí se Šimůnek.
Už se v novém působišti cítí jako ryba ve vodě. „Adaptoval jsem se a pouštěl se do akcí jako v Kladně, kde jsem po převzetí míče vyjížděl z obrany dopředu a zakládal útoky. Tohle jsem ze začátku ve Wolfsburgu nedělal. Po příchodu jsem hrál hlavně tak, abych neudělal nějakou chybu,“ vysvětluje. I proto by si klidně troufl v reprezentaci na post levého zadáka, kde chybí Jankulovski. „Vezmu cokoli, je to přece reprezentace,“ nedělá si hlavu.
