Článek
Přiletěl jste malým speciálem, proč jste nevolil cestu s národním týmem?
Domluvil jsem se s trenérem, že zůstanu v neděli v Praze u manželky a dcerky a přiletím v pondělí. Zaskočilo mě, že není žádná linka, kterou bych stihl pondělní odpolední trénink. Musel bych to různě kombinovat s přestupy nebo bych přiletěl až v noci. Tak jsem se rozhodl pro nejjednodušší cestu, to znamená malé letadlo. Dobré na tom bylo, že jsem mohl vzít Ondru Kúdelu, který by jinak svůj první sraz těžko stíhal.
Jak se takové letadlo objednává, je to složité?
Já nevím, jak se objednává. Zavolal jsem na agenturu Sport Invest International a ta letadlo zařídila. Složité to asi není, takové společnosti existují. Pak to musí někdo zaplatit. Ale cenu říkat nebudu, aby třeba na svazu někdo neomdlel, kdybych jim předložil fakturu (smích).
Poznal jste na malé Adélce po pár dnech nějaké změny?
Povyrostla o kousíček a přibrala. Mění se jí i obličejíček. Byla zase hezčí.
Přivezl tatínek nějaké dárky?
Přebaloval jsem už první den, když jsem přijel. S tím ani dalšími pracemi nemám problém. Ale kojení mi nejde (smích). To vstávání v noci k miminku moc příjemné není, ale pro mne to je jiné, než pro manželku Martinu.
Užíváte si otcovství...
To určitě. Už když jsem letěl do Prahy v noci, co se Adélka narodila, říkal jsem si, že se mění náš život. Naplno jsem si to uvědomil, když jsem ji vzal do náručí.
Jste gólman, takže máte velké ruce a silné sevření, nebál jste se, abyste malé neublížil?
Ne, přišlo mi to normální. Dávám si samozřejmě pozor, aby se nic nepřihodilo.
Teď přijde na řadu kluk?
Bylo by to hezké. My bychom chtěli s Martinou tři děti. Kdy přijde druhé, zatím neplánujeme.
Kdy za vámi manželka s dcerkou přiletí do Londýna?
Zatím se musí vyřídit rodný list a pak pas. Teď je dobré, že Martina s Adélkou jsou v Praze. Mohou za nimi jezdit moje i její maminka, protože já jsem pryč. Pro mne je těžké, když je musím opustit. Sbírám ty chvíle po krátkých dnech, ale jsem za ně vděčný.
Z Kypru zase poletíte přes Prahu a budete u rodiny?
Ve středu po utkání se vracím s mužstvem do Prahy. S trenérem Grantem jsem domluvený, že tam budu moci zůstat a do Londýna poletím pozdě večer, abych byl v pátek ráno na tréninku.
Zmínil jste, že jste přivezl Ondřeje Kúdelu. Poznal jste ho vůbec?
Ale ano. Vždyť sleduji českou ligu, takže je poznám. Akorát má trochu odřený obličej po té havárii. Jen Maria Holka jsem neznal, ale když jsem viděl ostatní, tak jsem vylučovací metodou došel k tomu, který to je.
On z vás měl veliký respekt a mluvil o velkém zážitku z letu...
Cestou jsme si povídali, takže to jistě i jemu uteklo. Ti mladí kluci jsou normální, vždycky si vzpomenu, když jsem přišel já poprvé do reprezentace. Bylo to v roce 2002 zrovna tady na Kypru. Hráčům jsem tykal, ale všem ostatním vykal. Třeba i masérům, kteří mi řekli, ať jim nevykám. Takový ten respekt mladíků ke starším nebo zkušenějším je normální, ale v tomhle mužstvu nikdy nebyl problém s tím, že by někdo nový do mužstva nezapadl.
Vzpomenete si na svůj první start v reprezentaci?
Jistě, na pondělním tréninku jsem si vzpomněl nejednou. Vždyť na tomto stadiónu jsme hráli s Maďarskem a zvítězili 2:0. Docela bych bral, kdyby to dopadlo ve středu stejně, protože na tomto stadiónu budeme hrát s Polskem. Dneska je to hřiště mnohem lepší. Vzpomínky jsou příjemné.
Napadlo vás tehdy, že až na výjimky už nikoho do reprezentační branky nepustíte?
To asi ne, ale říkal jsem si, že musím chytat co nejlépe, nedostávat góly, a pak v brance vydržím. Říkal jsem si, že v tomhle utkání bude trenér zvědavý na nové tváře, chtěl jsem zaujmout. Ten čas letí, ale srazů není zase tolik, takže si ty zápasy a roky pamatuji.
