Rubriky:

Reprezentace

Brankář Rodinger nemůže uvěřit, kam až se během roku vypracoval

5. února 2008 19:19 - SAINTE MAXIME

Když se přesně před rokem fotbalový brankář Dominik Rodinger v nemocnici sbíral z následků hrozivě vyhlížející autonehody, těžko by uvěřil tomu, že za dvanáct měsíců získá prestižní angažmá a dostane se až do reprezentace. Dvacetiletý svérázný chlapík přesto zažil pohádkový příběh, když se z úplného fotbalového zapomnění v druholigových slovenských Michalovcích vyšvihl do tamního největšího klubu Slovanu Bratislava a také až do české jednadvacítky.

"Kdyby mi někdo něco takového loni ve špitále řekl, měl bych ho za blázna. Ale ještě si to ani pořádně neuvědomuju," vyprávěl v  rozhovoru s ČTK Rodinger, který se ve francouzském městečku Sainte Maxime chystal na středeční přípravné utkání týmu "lvíčat" proti zdejšímu třetiligovému celku Istres.

Rodingerovo jméno bylo pro českého fanouška dlouho neznámé, teď se možná časy změní. Jisté je, že vyprávění rodilého Pražáka o zvratech a mnoha pádech v jeho kariéře je velmi poutavé. "Je fakt, že ve dvaceti jsem toho zažil celkem dost. Možná i kvůli tomu, že se nahlas ozvu, když se mi něco nelíbí," připustil Rodinger.

S fotbalem začínal v pražské Libuši jako brankář. Jenže jej prý mrzelo, že nemůže slavit vstřelené góly, tak po dvou letech přesedlal do útoku. A po čtyřech letech si Rodingera jeho bývalý kouč vybral jako novou posilu Bohemians. Háček byl v tom, že se měl znovu postavit do branky. "To se mi vůbec nechtělo. Jenže rodiče mě do toho tak trochu dotlačili, za což jim zpětně moc děkuju," vzkázal Rodinger.

Ve Vršovicích se prý do klubu s klokanem ve znaku zamiloval. Jako velký talent už v šestnácti letech pod koučem Dušanem Uhrinem mladším nakoukl do druholigového týmu, paradoxem však bylo, že jej současný kouč zelenobílých Zbyněk Busta nenechal chytat ani za dorostence. "Těžko říct, jestli jsme si něco udělali. Každopádně jsme si asi nepadli do oka a pod ním se asi už nevrátím. I když jsem strašnej Bohemák," líčil Rodinger. Přesto si svůj sen splnil a jednou za "áčko" nastoupil. Při zápase v Prachaticích prvního brankáře nepustily do hry žluté karty a přišla šance vyjukaného mladíka.

Rodinger sice během první půle třikrát inkasoval, ale pak Pražané vyrovnali a debutant mezi tyčemi v poslední minutě zázračně chytil šanci domácích. "Bylo tam asi tisíc fandů Bohemky a pořád vyvolávali moje jméno. Navíc přijela i moje máma, ségra a kamarádi. Po zápase jsem se normálně z toho všeho rozbrečel, dostalo mě to," vzpomínal Rodinger, kterého se prý hluboce dotklo, když Bohemians zkrachovali a klub stál na pokraji úplného konce.

Nadějný brankář pak zahájil strastiplné putování: v Teplicích skončil kvůli bídnému platu a vyčerpávajícímu každodennímu pendlování autobusem mezi Stínadly a českou metropolí. V Xaverově se na čas uchytil, uplatnění našel v dorosteneckém celku i rezervě, ale tým z Horních Počernic také kvůli neutěšené finanční situaci zmizel z fotbalové mapy. Při následném angažmá ve Střížkově se zase prý cítil jako páté kolo u vozu.

"Nedostal jsem tam čuchnout od trenéra Nečase. Ten ani nevěděl, že chytám," konstatoval lakonicky Rodinger. "A navíc Střížkov byl nástupcem pravé Bohemky a mít klokana na jeho dresu pro mě bylo strašné. Jednou jsme hráli přípravu se Sokolovem, který trénoval další velký Bohemák pan Pulpit. Ten mi říkal, jestli si s tím dresem nedělám srandu a že ho mám prý hned sundat," vybavuje si po letech pikantní historky Rodinger.

Spásu našel paradoxně až na Slovensku, kde mu sehnala angažmá manažerka Hana Nováková v druholigových Michalovcích, kam občas Rodinger vyrazil na dvanáctihodinovou cestu vlakem. Český gólman se před půldruhým rokem uchytil na testech a pak se blýskl i výbornými výkony v druhé nejvyšší soutěži. Když cítil šanci na další vzestup, dostal Rodinger další facku.

"Tři týdny před jarní ligou jsem měl bouračku, obě auta totálka. Nikomu se nic nestalo, normálně jsem šel domů, ale večer začal močit krev. Okamžitě jsem musel do nemocnice, kde jsem zažil asi pět nejhorších dní svého života," popisoval Rodinger. "Pět dní jsem tam radši ani nejedl. Byl jsem tak na dně, že jsem si začal psát deník. Popsal jsem třicet čistých listů, ale našim jsem řekl až po hodně dlouhé době, co se mi vůbec stalo. Nechtěl jsem, aby měli zbytečně strach," upozornil Rodinger.

Loňské jaro po zranění ledvin proseděl jen na lavičce, až od této sezony se zase všechno otočilo v jeho prospěch. Znovu pravidelně začal chytat, kouč slovenské jednadvacítky Barmoš jej lákal i do národního týmu bývalých federálních partnerů. "Asi se ty námluvy nějak donesly i do Čech a možná i proto si mě trenéři všimli. Ale při poslední nominaci jsem byl tři hodiny nalepený u teletextu, jestli mě opravdu berou," smál se Rodinger, kterému se v Michalovcích postupně zalíbilo a mezi tamními házenkářkami si našel i přítelkyni Danielu Gregorčíkovou.

Báječný začátek nového roku dnes dostal další ozdobu: konečně byl zpečetěn jeho přestup z Michalovců do Slovanu. "Zrovna dnes mám výročí té bouračky, takže to je pěkná symbolika. Ze všeho nejvíc se těším na to, až se z Francie vrátím do Prahy a všechny tyhle krásné zážitky si o víkendu vychutnám s rodinou a přítelkyní. Je toho na mě moc, nemůžu to vstřebat," vysvětloval Rodinger.

 

ČTK

Zrušit