Článek
Krásné vzpomínky mu zůstaly. Trocha nostalgie pochopitelně také. A i jisté výčitky v něm hlodají, to ani po letech nepopírá.
„Pořád se to vrací. Když jsem třeba v sobotu sledoval úvodní zápas našeho nároďáku se Švýcarskem, znovu jsem začal dumat, proč jsem se tehdy před finálovým zápasem s Němci rozhodl pro ofenzivně laděný fotbal. Dodnes si to dost dobře nedovedu vysvětlit,“ meditoval Dušan Uhrin ve svém lázeňském sanatoriu ve Františkových Lázních symbolicky nazvaném Mariot. To podle hotelu, v němž česká reprezentace před dvanácti lety v Anglii bydlela a odkud se pod jeho velením vydala na stříbrný pochod Anglií.
Možná to byla chyba
„Historie se nikdy neptá, jaký fotbal jsme předvedli a jaký výkon podali, ale jak zápas dopadl. Což platilo v sobotu v Basileji, kde naše mužstvo hrálo sice bídně, ale důležité tři body získalo, stejně jako v šestadevadesátém ve Wembley. Já se tenkrát rozhodl vsadit na útočný fotbal, což byla možná chyba, nad kterou dodnes přemýšlím. Kdybych se držel své filozofie a taktiky, jež do té doby na soupeře platila, mohli jsme dopadnout jinak. Třeba vyhrát a stát se mistry Evropy,“ přiznával kouč pasovaný po anglickém šampionátu na Trenéra trenérů, že myšlenky na finále, v němž český tým prohrál s Němci až Bierhoffovým zlatým gólem v nastaveném čase a musel se spokojit jen se stříbrnými medailemi, se pořád vrací.
„I tak jsou to ale krásné vzpomínky, protože šampionát v Anglii představoval vrchol mé trenérské kariéry. Vždyť co víc může fotbalový kouč dosáhnout? Samozřejmě, vyhrát Ligu mistrů i třeba celé mistrovství Evropy, jenže i účast ve finále byla a je velkým úspěchem. Kdybych ale neměnil taktiku, mohli jsme dosáhnout ještě víc. Němce porazit a stát se evropskými šampióny,“ spekuluje i po dvanácti letech Dušan Uhrin.
Tbilisi se už neupíše
Vrátil se z Gruzie, kde s tbiliským Dinamem získal mistrovský titul, a teď chce hlavně odpočívat. „Pomalu obden mně sice z Gruzie volají a přemlouvají, abych se vrátil, ale já už se zlomit nenechám. A to přesto, že mě práce v Dinamu ohromně bavila a zisk gruzínského titulu považuji za jeden ze svých velkých trenérských úspěchů. Vždyť klub patřil opozičnímu gruzínskému miliardáři a politikovi Badrimu Patarkacišvilimu, jenž kandidoval i na prezidentský úřad a doma byl v klatbě," vyprávěl Uhrin.
"Odsoudili ho v nepřítomnosti jako nepřítele národa, do země přijet nemohl, nakonec zemřel v Londýně za krajně podivných okolností. Nevraživost se logicky obracela i proti nám, takže jsme se museli vyrovnávat nejen s nepřízní gruzínské fotbalové generality, ale i třeba rozhodčích, kteří nás řezali, až to hezké nebylo. I tak jsme vyhráli gruzínskou ligu s náskokem deseti bodů,“ přiznává Dušan Uhrin, že to v Tbilisi neměl ani trochu lehké a že novou dvouletou smlouvu v žádném případě nepodepíše.
Odpočívá a mysli na operaci
„Zrovna o víkendu byli funkcionáři Dinama Tbilisi v Německu, kde se pokoušeli angažovat některého z tamních trenérů. Cestou telefonovali, zda bych se nechtěl ujmout alespoň role jakéhosi specialisty na zápasy evropských pohárů. Prý by stačilo, abych vždycky do Gruzie jenom přiletěl, odkoučoval utkání a zase odletěl. I to jsem ale odmítl,“ prozrazuje Uhrin senior.
Ve svém sanatoriu ve Františkových Lázních odpočívá, po večerech sleduje fotbal servírovaný z evropského šampionátu ve Švýcarsku a Rakousku a nabírá nové síly. „A také přemýšlím, zda mám podstoupit operaci kyčelního kloubu, který mě už dlouhá léta trápí. V Gruzii nebyl na nic čas, takže teď si ho musím sám na sebe konečně udělat a dát se do kupy. Potom se k trénování zase vrátím, protože fotbal mě pořád baví,“ ujišťuje trenér, jenž před dvanácti lety přivedl na EURO 96 v Anglii českou reprezentaci až do finále.
