Článek
Takový Dušan Uhrin, jenž před dvanácti lety přivedl českou reprezentaci ke stříbrným medailím na EURO v Anglii a kterého do křesla reprezentačního kouče doporučuje trenérská komise samotného svazu, se ve zmiňované škatulce ocitá také. A vlastně i Jozef Chovanec, momentálně nejvážnější adept na roli trenéra. Vždyť kritici mu přece předhazují, že po odchodu z ruského Krasnodaru až na dva zápasy na lavičce Sparty v závěru jara nikde netrénoval, žádné mužstvo nevedl, takže v křesle letenského prezidenta ztratil jako funkcionář kontinuitu a nezachytil moderní trendy.
Chovanec: Ale já přece nedělal na stavbě
A dovedeno ad absurdum, ani trenér nových mistrů Evropy Španěl Luis Aragonés by Košťálovým měřítkům nevyhovoval. Věkem určitě ne, protože na EURO byl se sedmdesátkou na krku nejstarším ze všech koučů, předchozím působením u reprezentace z Iberijského poloostrova už tuplem ne. Vždyť u mužstva působil čtyři roky a až do nedávného mistrovství Evropy úspěch žádný. Na světovém šampionátu v Německu vypadl se Španělskem už v osmifinále a sám nabízel rezignaci.
„Mluvit o trenérském zenitu je ale přece strašně individuální a kouče nejde takhle jednoduše škatulkovat,“ bránil se fotbalový teoretik Werner Lička odpovědět na dotaz Sport.cz, jak dělit kouče na kategorii, která má zenit před sebou a jež je už za ním.
„Ale já přece nedělal ve stavební firmě, abych z křesla prezidenta Sparty ztratil s fotbalem kontakt. Jsem u mužstva, které získalo v lize double a hrálo Champions League, podílím se na jeho formování, nemluvě už o tom, že se zúčastňuji nejrůznějších trenérských seminářů a školení, které pořádá UEFA a FIFA,“ oponuje i Jozef Chovanec.
Uhrin: Od Aragonése byly přece mistrné tahy
Téma Aragonés a trenér za zenitem ovšem nadzvedne i stoicky klidného Dušana Uhrina, mimochodem kouče o pět let mladšího, než Aragonés. „Tahy, které udělal ve vypjatém finále s Německem, byly přece přímo mistrnou ukázkou taktiky a strategie. Stáhl třeba Fabregase, což se pískajícím divákům nelíbilo, jenže on tím okamžitě eliminoval německý tlak, jenž v té době začal narůstat. Stačilo pár minut a jeho mužstvo mělo zase navrch. A střídání autora jediného gólu Torrese bylo rovněž učebnicové. Aragonés příchodem čerstvého Güiza posílil ofenzívu, neboť nejlepší střelec španělské ligy přinesl na trávník pohyb, tah na bránu, neustálé napadání německých obránců, kteří na něho museli dohlížet a nemohli tudíž podpořit snahu spoluhráčů o závěrečný nápor,“ skládal Uhrin poklonu španělskému kouči, který to nakonec dotáhl ve finále dál než on před dvanácti lety.
Jarabinský: Nejde o zenit, ale o názor
Zajímavý je i názor trenéra Jozefa Jarabinského, jenž se před sedmi lety o místo trenéra české reprezentace rovněž ucházel. Nad Karlem Brücknerem měl těsně před volbou pětičlenné svazové komise dokonce navrch, ale nakonec na protest proti poměrům panujícím v našem fotbale sám kandidaturu položil.
„Pokud mluví o trenérském zenitu skutečná persóna a má po ruce pádné argumenty, jako třeba odbornost, věk a podobně, pak to beru. Ale Košťál přece není odborníkem na to, aby posuzoval, kdo už za zenitem je a kdo je ještě schopen něco dokázat. Osobně tedy rozhodně nemám pocit, že bych na tom byl co se odbornosti, zkušeností či ostatních premis potřebných k úspěšnému trénování hůře, i když uteklo už sedm let,“ sarkasticky se usmívá kouč, který získal se Spartou šest mistrovských titulů a dva poháry a s Ostravou Český pohár k tomu a jenž prošel štacemi ve Španělsku, Turecku, Řecku a teď prožil půldruhého roku v Číně, kde se dostal rovněž do výběru na reprezentačního trenéra.
„Vliv hraje samozřejmě hodně okolností, podstatná je důvěra vedení. A takový Aragonés ji ve Španělsku dostal! Když ale dochází k takovému třídění trenérů, jako v našem fotbale, není něco pořádku. Vždyť podle podobných kritérií by byl dávno za zenitem i třeba Němec Töppmöller či trenér brazilských mistrů světa Parreira. V Německu před dvěma lety na šampionátu s mužstvem přece také předčasně vypadl, což ovšem neznamená, že by měl být za zenitem," říká Jarabinský.
"A to nemluvím o Anglii… Takový Sir Alex Ferguson by po nepovedené sezóně musel skončit v Manchesteru už před deseti lety a přitom právě loňská sezóna byla určitě jeho nejvydařenější,“ směje se v rozhovoru pro Sport.cz už docela nahlas škatulkování reprezentačního exmanažera Košťála a stejně jako drtivá většina oslovených expertů trvá na svém – podobné sortýrování trenérů přicházejících v úvahu pro českou reprezentaci je jedním velkým nesmyslem.
„Spíše než trenér před či za zenitem by se měl hledat kouč s vlastním názorem, který nebude se strahovskou fotbalovou generalitou nijak spojený,“ nabízí Jarabinský cestu, kudy se při hledání nového trenéra české reprezentace ubírat.
A jeho návod za zamyšlení určitě stojí.
