Rubriky:

Reprezentace

Fotbalová reprezentace letos ztratila svou suverenitu

21. listopadu 2008 07:00 - PRAHA

Očekávání byla veliká. Rok 2008 si však fotbalová reprezentace za rámeček nedá. Hlavní cíl, postup ze skupiny mistrovství Evropy v Rakousku a Švýcarsku, nesplnila. V létě tedy došlo ke změně trenéra i očekávané obměně kádru. A přestože si národní tým udržel šanci na postup na mistrovství světa 2010, začátek kvalifikace potvrdil tvrdou realitu. Češi už zdaleka nejsou tak suverénní jako dřív.

Pět vítězství, tři remízy, čtyři porážky a skóre 17:14. To je letošní účet a spolu s rokem 2001 nejhorší bilance fotbalové reprezentace od rozpadu federace. Výjimečných hráčů v ní ubývá, a tak není divu, že národní tým má čím dál tím větší problémy.

„Český fotbal má ovšem pořád dobrý kredit. Je dobré vyzdvihovat pozitiva a nehledat stále jen negativa,“ bouří se reprezentační kouč Petr Rada proti takovému hodnocení.

Marné čekání na Rosického

Mělo to být banální zranění. Z lednové patálie s podkolenní šlachou se však Tomáš Rosický dodnes nevzpamatoval a národní tým zůstal celý rok bez svého kapitána.
Během jara však ještě fotbalový národ věřil a doufal, že EURO 2008 Rosický stihne. Teprve měsíc před začátkem šampionátu naděje na jeho start pohasla. Po přátelských zápasech se nicméně zdálo, že forma přichází v pravý čas.

„Středová řada s Poborským, Nedvědem, Rosickým, Šmicrem a Galáskem se už nikdy nesejde. Ale já mužstvu věřím. Cíl je i bez Rosického jasný – postup ze skupiny,“ těšil se trenér Karel Brückner.

EURO: Z hor k zápasům a rychle domů

V úvodním duelu celého šampionátu porazili Češi domácí Švýcary, ale to byla jejich poslední radost. Na Portugalce neměli a kolapsem v duelu s Turky přišli o již téměř jistý postup ze skupiny. Zarážející bylo, že po hodině každého ze zápasů začal nároďák fyzicky odpadat. Ke všem utkáním měl tým dlouhou cestu z vysokohorské základny v Seefeldu. A neustálé střídání nadmořské výšky se mu vymstilo.

„Na šampionátu jsme sice nepostoupili dál, odehráli jsme ale atraktivní a zajímavé zápasy. Udělali jsme si tam dobré jméno,“ myslí si Rada.

Změny na všech frontách

Brückner po šampionátu skončil, jeho nástupcem se stal dosavadní asistent Rada. „Léčbu šokem v podobě angažování zahraničního trenéra jsme zavrhli. Rada je zárukou zachování kontinuity s tím nejlepším z Brücknerovy éry,“ vysvětlil místopředseda svazu Jaroslav Vacek.

Radovi však není co závidět. Nenahraditelný Rosický ještě pořád nekope do míče, reprezentaci opustil kanonýr Koller. Začíná generační výměna, mimořádných hráčů ubývá. Tomu odpovídá i klopotný start do kvalifikace mistrovství světa 2010. Především porážka v Polsku představuje velkou komplikaci.

„Věřil jsem, že po podzimu budeme mít víc než sedm bodů. Ve hře o postup ale zůstáváme,“ poukazuje Rada. „Příští rok bude ještě těžší. Já ale věřím, že až se někteří hráči uzdraví, nachystáme se a klíčové zápasy stejně jako dřív zvládneme,“ doufá trenér reprezentace.

Mýty a jistoty, které už neplatí
Brückner je zázračný dědeček, jehož se štěstí drží - Co kvalifikace, to postup. Touto bilancí vstoupil trenér nároďáku do historie českého fotbalu. Jenže co MS 2006 naznačilo, EURO 2008 potvrdilo. Na vrcholných turnajích už štěstí Karla Brücknera opustilo. Co dělat má i v novém angažmá u průměrné rakouské reprezentace.
Když bude nejhůř, Nedvěd se zase vrátí - Rosický nedlouho před šampionátem zjistil, že místo na EURO bude muset na operaci. Nároďák tak zůstal bez lídra. Kdy jindy už by se blanický rytíř českého fotbalu měl vrátit!? Druhý návrat Pavla Nedvěda se ovšem nekonal. Léta běží, Grande Paolo sní hlavně o triumfu v Lize mistrů. A nároďák asi definitivně odpískal.
České středové řady se všichni bojí - Bývávalo... Česká záloha byla ozdobou EURO 2004 a ještě před MS 2006 budila hrůzu. Hvězdy jí však opouštějí a po zranění Rosického nezbyla ani jediná. Kreativita a myšlenka jsou pryč. A kolem průměrné středové řady těžko může fungovat nadprůměrný tým...
Čech je nadbrankář, který nikdy nechybuje - Pořád si může dělat oprávněné ambice, že patří k nejlepším gólmanům světa. Chyby však Petr Čech také dělá, což i vzhledem ke všem zdravotním patáliím není žádný div. Ta největší přišla na šampionátu v klíčovém duelu s Tureckem.
I když se nedaří, Koller se určitě trefí - S Dinem bylo všechno jednodušší. Finální fáze, přechod do útoku i bránění standardek. A i když se všichni kopali za uši, Jan Koller nakonec stejně gól dal. Po přestupu do Ruska však dal kanonýr reprezentaci vale a Radovi přidělal při obměně kádru obrovskou vrásku.

Pavel Dosadil, Sport.cz

Zrušit