Hlavní obsah

Kapitánovi Nedvědovi velí na pokoji Poborský

PRAHA

Hrabalovské 'Nudíte se, kupte si medvídka mývala' v české fotbalové reprezentaci neplatí. Srazy by prý klidně mohly trvat čtrnáct dní i déle. "Vidíme se jednou za čas, teď dokonce skoro po třech měsících. Pořád si máme o čem povídat," říká kapitán národního týmu Pavel Nedvěd.

Foto: PRÁVO

"Nenudíme se," říká o reprezentačním srazu kapitán Pavel Nedvěd.

Článek

"Rozhodně ale nedrbeme jako ženské na pavlači," dodává okamžitě a informuje, o čem je řeč: "Nejvíc se mluví co v klubech, o fotbale a rodině. Tady je dobrá parta. Nuda nemá šanci."

Karel vybírá první

Karty nehraje, kulečník občas, ale... "U toho se musí stát, to bych si neodpočinul. Tak si raději lehnu na pokoji. Obvykle něco čtu - to, co mi dá do tašky žena. Ale je to spíš žánr, který zajímá ji. Mne to moc nechytlo. Něco o Karlu Gottovi. Také mi dala Hříšné lidi města pražského. To už mě zaujalo. Ale že bychom s mým spolubydlícím Karlem Poborským byli nějací velcí čtenáři, to zase ne. My spíš spíme, už jsme starší, musíme odpočívat. Nebo si povídáme. Musím se ho zeptat, jak se střílejí takové ty pěkné góly do šibenice, jako dal Vardaru v předkole Ligy mistrů. Viděl jsem ho v televizi. To by nebylo špatné, kdyby takový zopakoval v sobotu nebo ve středu," pravil s úsměvem Nedvěd.

S Poborským bydlí už od roku 2000, kdy skončil v reprezentaci Jiří Němec, Nedvědův dlouholetý spolubydlící. "Karel je v nároďáku o něco déle. Však se také blíží k rekordu v počtu mezistátních utkání. K vyrovnání Nehodových devadesáti zápasů mu chybějí tři. Spolu jsme bydleli na akcích i v Laziu. Snad nám to ještě nějaký pátek vydrží, než nás odsud vyhodí jako přestárlé," dodal a šibalsky mu hrály oči.

Velitelem na pokoji je Poborský. "Je starší na den o pět měsíců a v reprezentaci toho odkopal také víc. Musím poslouchat. U nás na pokoji panuje demokracie. Vždycky se nějak domluvíme, i když právo prvního výběru má on. Já počkám," prozradil a hned přidal čerstvý postřeh: "Když jsem teď na srazu přišel na pokoj, Karel už tam měl pěkně seřazené kopačky, všechno poskládané. Až jsem se tomu smál. Pořádek ale musí být, to už jsem se naučil od Němýho, tedy Jirky Němce."

Milan rád pomůže

Vladimír Šmicer se doma těší ze čtrnáctidenního syna Jiřího. "Snažím se užít si ho co nejvíc, ale hlavní tíha leží na manželce Pavlíně. Samozřejmě že přebaluji nebo koupu. Ale v noci k němu nevstávám, spím v jiném pokoji. Jestli bude fotbalista? To se uvidí. Kdyby podědil něco ode mne a od tchána Ládi Vízka, byl by to technik a hračička," zafilozofoval si ofenzívní záložník Liverpoolu.

Domů prý telefonuje tak třikrát denně. Na srazech se nenudí, naopak. "Pořád je legrace, různé hecování," odmítl nebezpečí ponorkové nemoci. Rád hodně odpočívá a sleduje filmy. "Hlavně kupuji na DVD novinky. Nemám žádný oblíbený žánr. Pohádek si užiji doma. V Praze si vždycky zajdu do města a nakoupím spoustu filmů. Čtu také časopisy a moc rád chodím s klukama do města na kafíčko. Snažíme se být stranou, abychom měli klid. Když je hezky, sedneme si na zahrádku, v horším počasí pod střechu. Na pivo? To výjimečně, když se vyhraje, končí sraz a letíme třeba až během dne," rozhovořil se o volných chvílích a pochvaloval si...

"Trenéři jsou fajn, že nás netahají někam do kopců, třeba do Brd, aby nás schovali před okolím." Léta bydlel ve Slavii, reprezentaci i Liverpoolu s Patrikem Bergrem. Teď má nového parťáka, kolegu z Liverpoolu Milana Baroše. Třicátník Šmicer ho však nepéruje, i když na pokoji velí. "Už jsme se spolu sžili. Milan je fajn. Nijak ho neproháním, to nejde. Když ho o něco poprosím, on to pro mne udělá, ale nezneužívám toho. U nás na pokoji věk nerozhoduje, já se také cítím na těch jeho jednadvacet. Pořádek ale udržujeme společně, to musí být," říkal na oko vážně.

Reklama

Související témata: