Experti po prohře se Slováky: Smiřme se s tím, že padáme ke dnu!

Nejen on se ale domnívá, že když po přestávce přidal český tým na aktivitě, bylo už pozdě. Hlavně proto, že Slováci vytušili, že mají výjimečnou šanci na bodový zisk.

„Oni hráli vyloženě na čas, kouskovali hru, přerušovali akce našeho mužstva hned v zárodku, což se jim dařilo. Hlavně proto, že od středových obránců nešla dopředu prakticky žádná rychlá a překvapivá přihrávka, že středová řada byla hodně špatná a úplně vynechávala,“ poznamenával Přemysl Bičovský.

„Byl to skutečně hodně slabý výkon. Od Čechů obzvláště, i když ani Slováci nic moc nepředváděli. Dařilo se jim však přerušovat hru i třeba za cenu faulů a vyvádět tak Radův celek z tempa, což byla součást jejich taktiky. Úspěšné,“ přidává pro Sport.cz Karol Dobiaš.

Problémy české reprezentace začínaly u stoperské dvojice Rozehnal – Kováč. Bičovský je o tom přesvědčen, Dobiáš přitakává. „Při prvním inkasovaném gólu se nechal Rozehnal odstavit od míče, což se prostě nemůže stát ani v žácích, při druhé pro změnu zaspali při soupeřově trestném kopu, ztratili koncentraci a pak už bylo pozdě nebezpečí hasit. A to přesto, že Čech první střelu skvěle vyrážel,“ všiml si Bičovský a přidával: „Na Rozehnalovi bylo patrné, že v Itálii nehraje. Počínal si vyloženě alibisticky, nedal přihrávku, namísto balónů posílaných na spoluhráče si v obavách z chyby nekomplikoval život a posílal balóny do autů. Kováčovi jistota rovněž scházela a i proto se u této dvojice nezrodila žádná přihrávka, nezaložili jediný protiútok.“

Až po změně stran se výkon české reprezentace trochu zlepšil. „Ale jen na patnáct, dvacet minut,“ připomíná Dobiaš. „To jsme byli aktivnější, Jarolím, jehož výkon se výrazně zlepšil, probudil středovou řadu, která začala kombinovat a hrát to, co měla. Škoda, že jeho střela skončila na tyči,“ litoval Bičovský největší šance českého mužstva ve druhé půli.

„I proto tvrdím, že v hodně slabém utkání bylo vítězství Slováků šťastné. Už první dva góly byly náhodné, po změně stran se mohlo skóre otočit na obě strany,“ mínil Dobiaš, který měl pro oboustranné taktizování lapidární vysvětlení. „Obě mužstva se velice dobře znají, takže byla na sebe připravena. Žádný překvapivý manévr se tudíž nedal ani očekávat,“ dodával.

Kolaps české reprezentace a zmírání postupových nadějí neodvrátila ani střídání v závěru zápasu. „Kováčovo bylo vynucené, ale třeba Necida bych na Radově místě osobně nestřídal. Dostával se do hry, zkoušel střílet, dvakrát v rychlém sledu ohrozil bránu Slováků a v ten moment musel z placu,“ podivoval se Přemysl Bičovský trenérovým tahům.

Stejně tak žasnul nad tím, kolik standardních situací v zápase se Slováky česká reprezentace promarnila. „Ve Slovinsku si žádné nevynutila, na Letné jich však měla dost a dost. Zužitkovat však dokázala jednu jedinou a to ještě za přispění slovenského obránce Škrtela. Přitom právě standardní situace bývaly v minulosti silnou zbraní české reprezentace, z nichž rozhodovala zápasy. I to už je ovšem minulost,“ povzdechl si Bičovský, přesvědčený o tom, že středeční výkon Radova týmu nebyl jen náhodným vybočením z řady.

„Výjimečná fotbalová generace odešla v personách Nedvěda, Poborského, Šmicra, Kollera a spol. ze scény a jejich nástupců se v nejbližších deseti, patnácti letech nedočkáme. Propadáme se do podprůměru, což je realita, s níž se musíme smířit,“ konstatuje Bičovský pravdu, kterou si nechtěl a nechce český fotbal přiznat.

„Proto se dívám na postupové ambice české reprezentace krajně pesimisticky. Utěšovali jsme se tím, že po remízách v Severním Irsku a Slovinsku hrajeme další těžké zápasy doma, ale proti Slovákům se ukázalo, že to zdaleka není taková výhoda, v jakou jsme věřili. A kde je psáno, že to bude na podzim výhodou proti Polákům či Severním Irům?“ je skeptický k dalším vyhlídkám Radových svěřenců Karol Dobiaš.