Článek
Rozprášit celou současnou reprezentaci, z níž chce stejně legionář ve službách AC Milán Marek Jankulovski odejít a ani někteří další hráči se podobným úmyslem netají? Nic nového pod sluncem - i to už tady bylo! Když se tehdy ještě společný československý národní tým vrátil v roce 1970 s blamáží z mistrovství světa v Mexiku, skončil nejen trenér Jozef Marko a celý realizační tým s ním, ale i třiadvacet hráčů.
A paradoxně nejen ti, kteří v Quadalajaře reprezentovali. Ale dokonce i ti, kteří postup na světový šampionát sice pomáhali vykopat, ale nakonec do Mexika vůbec neletěli.
Za Mexiko roční distanc
„Napařili nám roční distanc a zakázali nám reprezentovat. Jako záminku si vzali aféru s kopačkami Puma a Adidas, ve skutečnosti nás chtěli potrestat za prohry s Brazílií, Rumunskem a Anglií, poslední místo ve skupině a nedůstojnou reprezentaci socialistického Československa. Takže jsme skončili jako psanci, které potrestali za to, že se měli dohadovat, zda v Mexiku shrábnou 150 dolarů za to, zda utkání odkopou v adidaskách nebo pumách,“ vzpomíná dvojnásobný král československého fotbalu Karol Dobiaš, jak se v minulosti také ve fotbale trestalo.
I boty a sombrera museli vracet
„Dokonce tenkrát chtěli, abychom obleky, boty a sombrera odevzdali. Samozřejmě že jsem nevrátil nic, protože nás stejně z nároďáku vyobcovali. Až když jim v další kvalifikaci o Evropu teklo do bot, postup byl ztracen a celý bafuňářská suita ve vedení se vyměnila, povolali nás zase zpátky.“
„Vy jste se do Mexika alespoň podívali, ale mě nechal Marko doma a nakonec jsem to schytal také. Mezi třiadvaceti potrestanými jsem rovněž figuroval, na prémie za postup mně také sáhli. Dvacet procent z odměn slibovaných za postup nejprve v dolarech, pak v tuzexových bonech a nakonec vyplácených v korunách mně sebrali, i když jsem si po zranění lízal doma rány,“ popisuje Ján Geleta, že se před čtyřmi desetiletími tehdejší fotbalová generalita s reprezentanty nijak nemazlila.
Blamáž řešili kontráši
Ostatně, po blamáží na světovém šampionátu ve Španělsku v roce 1982 to nebylo jiné... „Reprezentovat nám sice nezakázali, ale s nafasovaným oblečením to bylo podobné. Nechtěli sice, abychom ho vrátili, ale museli jsme všechno zaplatit. Oblečení, boty, dokonce i kufry. Dodnes se mně válí někde ve sklepě,“ i po letech s hořkostí vzpomíná bývalý reprezentační kapitán Jan Fiala na dohru neslavného Mundialu.
„Mě dokonce někdo práskl, že jsme zápas s Kuvajtem určitě prodali a já si za zinkasované peníze koupil nového bílého Datsuna. Začalo se o to zajímat kontrarozvědka a já chodil od výslechu k výslechu!“
Vengloš nesměl rok do ciziny
Tehdejší mocní měli samozřejmě spoustu možností, jak s reprezentanty po prohře s Anglií a remízách s Francií a Kuvajtem zatočit. Trenéru Venglošovi sebrali pas a zakázali mu na rok vycestovat do zahraničí, hráčům zatrhli rýsující se přestupy do ciziny.
„Já měl třeba už před cestou na mistrovství světa podepsanou předsmlouvu s bundesligovým Norimberkem, která se po šampionátu změnila v bezcenný cár papíru. Jen u toho nezůstalo, protože třeba i v Dukle mně s okamžitou platností snížili za nedůstojnou reprezentaci a špatné výsledky na mistrovství světa plat,“ popisuje Zdeněk Nehoda, jak to kdysi ve našem fotbale chodívalo.
Všechno už tady bylo
Jestliže tedy ve středu odvolá současná fotbalová generalita trenéra Petra Radu a jeho realizační tým, s ničím novým nepřijde. A jestliže rozpráší reprezentaci a nechá na budoucím trenérovi, aby začal budovat úplně nové mužstvo, také jen okopíruje své předchůdce, neboť v sedmdesátém roce po odvolání Marka začal Antonín Rýgr také na zelené louce s třetí hráčskou garniturou.
Všechno už v našem fotbale opravdu bylo.
