Článek
Opravdu by vás česká reprezentace nelákala? Skutečně byste se nechtěl vrátit na lavičku národního týmu?
Ani omylem. Jsem šťastný, že jsem mohl v minulosti národní tým vést a u reprezentace působit, ale vracet bych se nechtěl. A navíc - momentálně trénuji Bahrajn a pořád ještě máme naději na postup.
Mohla by to ale pro vás být sladká satisfakce. Před šestnácti lety jste po remíze na Kypru musel skončit, teď byste se po letech v arabském světě vracel nabitý zkušenostmi jako zachránce...
Já tehdy skončit nemusel, já funkci položil sám, protože jsem cítil, že reprezentační mužstvo nemá správný tah. A sám jsem také volal Václavu Ježkovi, aby nároďák převzal a zkusil zachránit, co se zachránit dá, sám jsem své rozhodnutí oznamoval i Chvalovskému.
Ale hlavně je tu váš Bahrajn, který na rozdíl od české reprezentace ještě pořád naději na postup na světový šampionát má...
Ta cesta je ale strašně náročná a pro Evropany těžko představitelná. Vždyť ze čtyřiačtyřiceti asijských zemí postupují na šampionát jen čtyři, přičemž páté má případnou šanci v baráži s Novým Zélandem.
Právě, o zmiňované páté místo vy s ostrovním Bahrajnem pořád ještě hrajete...
Nejdříve ale musíme skončit nejhůře třetí v naší skupině, kde nás v červnu čekají ještě zápasy v Austrálii, která má postup jistý a zřejmě nastoupí bez legionářů, a pak doma s Uzbekistánem, na jehož hřišti jsme 1:0 vyhráli. Když ho porazíme, třetí skončíme a do baráže se dostaneme.
Už to bude pro malý ostrůvek v Perském zálivu se 700 tisíci obyvateli obrovský úspěch....
Jenže nás nejprve čeká baráž s třetím týmem druhé asijské skupiny, což může být KLDR, Saúdská Arábie či Írán. To jsou strašně těžcí soupeři, nemluvě třeba o tom, že v KLDR se hraje na umělém povrchu, na který v Asii nejsme zvyklí. Proto se před každým duelem v KLDR létá na krátké soustředění do Číny, tam se na umělé trávě rychle sehraje jedno či dvě přípravné střetnutí a honem do Pchjongjangu.
Cestování, časové posuny, velké vzdálenosti - to všechno musí v Asii věc pro Evropana nepředstavitelná...
A hlavně strašně náročná. Ke kvalifikaci do Japonska jsme třeba odlétali jeden den v deset dopoledne, do Saitamy dorazili druhý den v deset večer a ještě se museli vyrovnat s šestihodinovým časovým posunem. Nakonec jsme s domácím týmem, v němž bylo pět legionářů působících v Evropě, prohráli 0:1, ale hrát před japonským publikem bylo obrovským zážitkem.
Narazil jste na legionáře - kolik jich máte v mužstvu vy?
Dvanáct, kteří působí v Kataru a Kuvajtu, jednoho z belgického Mouscrounu. Právě proto jsem teď dal dohromady v Bahrajnu ještě rezervní reprezentační tým, do něhož sáhnu v případě, že by nastaly s legionáři nějaké komplikace.
Dokážete si představit, co by se v Bahrajnu dělo, kdybyste jeho reprezentaci na mistrovství světa do Afriky přivedl?
Představovalo by to obrovský impuls pro fotbal v celé zemi, která má spoustu talentovaných mladých hráčů, jejichž výchova a výběr však probíhá hodně nahodile. Bahrajn v minulosti už jednou baráž s Tobagem hrál a chtěl by úspěch samozřejmě zopakovat.
Kdybyste to dokázal, stal byste se bahrajnským národním hrdinou a na ostrůvku o rozměrech 70 na 40 kilometrů, by vás určitě vyvažovali zlatem...
To všechno jsou mylné představy. Bahrajn je nejchudší arabskou zemí a o nějakých prémiích za zápasy, natož postup se vůbec nemluví. Vždyť třeba až teď začali hráči dostávat kalorné, o kterém se jim dřív ani nesnilo.