Rubriky:

Reprezentace

Trenér Máčala k české reprezentaci nechce, má svůj Bahrajn

9. dubna 2009 13:19

Přiletěl hodně nečekaně. A navíc zase v době, kdy se hledá nový kouč české fotbalové reprezentace. „Z toho mě vynechte, já mám svůj Bahrajn, s nímž mám pořád ještě šanci na postup do asijské baráže mistrovství světa,“ odmítal někdejší trenér československého národního týmu Milan Máčala v rozhovoru pro Sport.cz dedukce, že si návrat domů perfektně načasoval.

Opravdu by vás česká reprezentace nelákala? Skutečně byste se nechtěl vrátit na lavičku národního týmu?

Ani omylem. Jsem šťastný, že jsem mohl v minulosti národní tým vést a u reprezentace působit, ale vracet bych se nechtěl. A navíc - momentálně trénuji Bahrajn a pořád ještě máme naději na postup.

Mohla by to ale pro vás být sladká satisfakce. Před šestnácti lety jste po remíze na Kypru musel skončit, teď byste se po letech v arabském světě vracel nabitý zkušenostmi jako zachránce...

Já tehdy skončit nemusel, já funkci položil sám, protože jsem cítil, že reprezentační mužstvo nemá správný tah. A sám jsem také volal Václavu Ježkovi, aby nároďák převzal a zkusil zachránit, co se zachránit dá, sám jsem své rozhodnutí oznamoval i Chvalovskému.

Ale hlavně je tu váš Bahrajn, který na rozdíl od české reprezentace ještě pořád naději na postup na světový šampionát má...

Ta cesta je ale strašně náročná a pro Evropany těžko představitelná. Vždyť ze čtyřiačtyřiceti asijských zemí postupují na šampionát jen čtyři, přičemž páté má případnou šanci v baráži s Novým Zélandem.

Právě, o zmiňované páté místo vy s ostrovním Bahrajnem pořád ještě hrajete...

Nejdříve ale musíme skončit nejhůře třetí v naší skupině, kde nás v červnu čekají ještě zápasy v Austrálii, která má postup jistý a zřejmě nastoupí bez legionářů, a pak doma s Uzbekistánem, na jehož hřišti jsme 1:0 vyhráli. Když ho porazíme, třetí skončíme a do baráže se dostaneme.

Už to bude pro malý ostrůvek v Perském zálivu se 700 tisíci obyvateli obrovský úspěch....

Jenže nás nejprve čeká baráž s třetím týmem druhé asijské skupiny, což může být KLDR, Saúdská Arábie či Írán. To jsou strašně těžcí soupeři, nemluvě třeba o tom, že v KLDR se hraje na umělém povrchu, na který v Asii nejsme zvyklí. Proto se před každým duelem v KLDR létá na krátké soustředění do Číny, tam se na umělé trávě rychle sehraje jedno či dvě přípravné střetnutí a honem do Pchjongjangu.

Cestování, časové posuny, velké vzdálenosti - to všechno musí v Asii věc pro Evropana nepředstavitelná...

A hlavně strašně náročná. Ke kvalifikaci do Japonska jsme třeba odlétali jeden den v deset dopoledne, do Saitamy dorazili druhý den v deset večer a ještě se museli vyrovnat s šestihodinovým časovým posunem.  Nakonec jsme s domácím týmem, v němž bylo pět legionářů působících v Evropě, prohráli 0:1, ale hrát před japonským publikem bylo obrovským zážitkem.

Narazil jste na legionáře - kolik jich máte v mužstvu vy?

Dvanáct, kteří působí v Kataru a Kuvajtu, jednoho z belgického Mouscrounu. Právě proto jsem teď dal dohromady v Bahrajnu ještě rezervní reprezentační tým, do něhož sáhnu v případě, že by nastaly s legionáři nějaké komplikace.

Dokážete si představit, co by se v Bahrajnu dělo, kdybyste jeho reprezentaci na mistrovství světa do Afriky přivedl?

Představovalo by to obrovský impuls pro fotbal v celé zemi, která má spoustu talentovaných mladých hráčů, jejichž výchova a výběr však probíhá hodně nahodile. Bahrajn v minulosti už jednou baráž s Tobagem hrál a chtěl by úspěch samozřejmě zopakovat.

Kdybyste to dokázal, stal byste se bahrajnským národním hrdinou a na ostrůvku o rozměrech 70 na 40 kilometrů, by vás určitě vyvažovali zlatem...

To všechno jsou mylné představy. Bahrajn je nejchudší arabskou zemí a o nějakých prémiích za zápasy, natož postup se vůbec nemluví. Vždyť třeba až teď začali hráči dostávat kalorné, o kterém se jim dřív ani nesnilo.

Zdeněk Pavlis, Sport.cz

Zrušit