Článek
Gól jste dal pohotově, otočkou po hlavičce Hubníka. Už se zdálo, že žádný nepadne.
Sedlo mi to. Nervózní jsem nebyl a ubývající čas nesledoval. Převahu jsme měli, šance také, takže pořád jsem věřil a cítil, že gól dáme. A ono to přišlo, i když až třináct minut před koncem. Jenže gól může klidně padnout až v 92. minutě.
Předtím jste několik šancí nevyužil. A jedna z nich, kdy brankář ležel na zemi, byla tutová.
Obvykle se to nestává, ale jak jste viděli, stát se to může... Stejně jsem ale věřil, že gól dám. A makal jsem na to.
A opravdu, v pátém utkání za áčko jste dal druhý gól.
Jsem rád za každou pozvánku, příště tady zase mohou být jiní útočníci.
Neříkejte, že při všech těch změnách nevnímáte roli reprezentační jedničky v útoku. Jako jediný ze všech hráčů jste odehrál všech pět posledních zápasů.
Rozdílů mezi Radovým a Strakovým výběrem si moc nevšímám, pro mě je to skvělé na každém srazu. Podstatné bylo, že jsme hráli 4-4-2. Se dvěma útočníky je to pro mě vždy lepší.
Na hřišti se vystřídalo deset z jedenácti nováčků. Bylo to na hřišti znát?
Na přípravu bylo málo času. Samozřejmě bylo patrné, že spolu hrajeme poprvé. Tým, který jsem poznal za trenéra Rady, byl spolu delší čas pohromadě, každý už věděl, kdo se kam postaví, co ten druhý udělá.
Dá se říci, že jste si do reprezentace přinesl pohodu z Moskvy?
Je to možné, vyhráli jsme v poslední době dva poháry. V mužstvu je pohoda, snad se mi opravdu přenese do nároďáku.
V Jablonci se vám dařilo na hostování loni na jaře i na šampionátu devatenáctek. Asi se vám na Střelnici opravdu daří.
Už to tak vypadá. Těšil jsem se a byl rád, že tady zase můžu hrát.
