Článek
Když jste se v polovině května národního mužstva ujímal, tvrdil jste, že budete bojovat, abyste nezůstal u reprezentace jen na přátelský zápas s Maltou a mohl pokračovat dál.
Jenže jsem také jasně věděl, že můj časový horizont u národního mužstva je vymezen 12. květnem a 30. červnem. Jedním zápasem. Přátelákem s Maltou.
Takže chuť bojovat vás záhy opustila? Vždyť bojovat, to přece Franz vždycky uměl!
Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem v pokračování trenérského působení u reprezentace nedoufal. Jenže Ivan Hašek měl jiné představy...
To vám řekl, když jste spolu hráli minulou neděli na pražské Julisce v turnaji veteránů a po letech zase oblékli jeden dres?
Ne, na toto téma jsme spolu na Dukle vůbec nemluvili.
Zleva František Straka, Horst Siegl a Ivan Hašek na lavičce Sparty během veteránského turnaje na Dukle.foto: Právo/Petr Horník
Ale tušení jste měl...
Samozřejmě, protože Ivan Hašek se nijak netajil svými představami a já cítil, kam míří. Před volbami i po nich. Pro reprezentaci preferoval jednoznačně Karla Jarolíma. I tak jsem doufal.
Doufal? V co jste mohl probůh doufat?
Že vzájemná spolupráce nás tří by mohla být možná, neboť mně bylo jasné, že Slavie nebude chtít Jarolíma na plný úvazek k národnímu mužstvu uvolnit a Hašek bude mít dost a dost práce a starostí jako nový šéf českého fotbalu.
Takže vize jakéhosi trenérského triumvirátu?
Něco takového. Něco, co by fungovalo a národnímu mužstvu v kvalifikaci o světový šampionát pomohlo.
Nanesl jste svou představu Haškovi při úterní schůzce?
Ne, na to vůbec nedošlo.
Takže po půldruhém měsíci jste u reprezentace definitivně a nadobro skončil...
Řídím se krédem, že nikdy se nemá říkat nikdy, takže doufám, že v budoucnu bych se mohl u reprezentace zase někdy objevit.
Zůstanete asi věčným optimistou...
Myslím, že svou misi u národního mužstva jsem splnil. V utkání s Maltou jsem dal příležitost hráčům, kteří ji v minulosti nedostali a určitě si ji zasloužili, že jsem preferoval fotbalisty, kteří jsou a budou hrdí na to, že mohou reprezentovat a dají do hry srdíčko. A to bez ohledu na to, v jakém klubu hrají a jak jsou finance zajištění. Samozřejmě že výkon v jediném utkání proti Maltě nebyl bezchybný, ale i tak díky celé veřejnosti za podporu, které se mně dostalo.
Jenom podpory? To jste se skutečně nesetkal s negativní reakcí na svou trenérskou misi?
Ale samozřejmě a dokonce od trenérských kolegů, což zabolelo o to víc. Zvláště když člověka na veřejnosti objímají a poplácávají po ramenou a po straně hlásají, že je dobře, že Straka u nároďáku skončil. Lidé se ale poznají až v takovýchto situacích.
Vaše trenérská mise u reprezentace skončila, takže co teď dál?
Pár dnů si ponechám odstup a pak zapojím pár lidí, kteří pro mě mohou něco udělat. Samozřejmě že půjdu po trenérské cestě dál, i když je někdy pořádně kamenitá.