Rubriky:

Reprezentace

Letní král Straka historii nepřepsal, neboť trenérů na jeden zápas měl nároďák víc

1. července 2009 13:58 - PRAHA

Posmívali se mu. Předhazovali mu, že se stal řešením z nouze. Nejen provizorním, ale i letním králem Františka Straku nazývali, protože usedl na lavičku české fotbalové reprezentace jen na padesát dnů. Na jediný zápas s Maltou. Dokonce tvrdili, že přepsal historii československého fotbalu, protože se prý nikdy v poválečné historii nestalo, aby trenér vedl národní tým v jediném zápase.

 

čtk

Sám František Straka mohl posměváčky a své kritiky usvědčit z klamu. Když se funkce 12. května ujímal, stejně jako když 30. června po čtvrthodinovém sezení s novým šéfem českého fotbalu Ivanem Haškem končil.

Omyl, musel si vzpomenout sám Franz

„Omyl, byli tací,“ musel si vzpomenout na duel československé reprezentace v Erfurtu ve čtyřiaosmdesátém proti NDR, v němž u prohry 1:2 sám asistoval. Tehdejší výběr potencionálních olympioniků pro LOH 1984 v Los Angeles vedl v trenérské éře Františka Havránka jako hlavní kouč dnes už zesnulý Evžen Hadamczik a František Straka oblékl reprezentační dres áčka společně s Jozefem Chovancem, Stanislavem Levým, Stanislavem Grigou a paradoxně i s Karlem Jarolímem, který ho nyní u české reprezentace s největší pravděpodobností vystřídá.

Narážky, které zabolely

„Byť jsem byl trenérem reprezentace na jeden jediný zápas, jsem na svou misi u nároďáku hrdý. Bral jsem ji jako čest. Jako vyznamenání. Jako další trenérskou i životní zkušenost,“ nechal se František Straka vykolejit narážkami, že byl a zůstane ve fotbalové historii zapsán jako „letní“ král“.

„Zabolelo to. Nejvíc od některých trenérských kolegů, kteří mě na veřejnosti objímají a poplácávají po ramenou a po straně hlásají, že je dobře, že Straka u nároďáku skončil. Lidé se ale poznají až v takovýchto chvílích,“ přiznal poté, co po padesátidenní misi opouštěl strahovské sídlo.

Nejen Hadamczik, ale i reakcionář Luka

Může ho utěšovat, že nebyl prvním koučem, který vedl reprezentaci v jednom jediném zápase. A ani Hadamczik nebyl v poválečné historii československého fotbalu onou výjimkou.

Třeba Valoušek s Gürtlerem seděli v přátelském utkání proti Dánsku (2:2) v roce 1947 na lavičce národního týmu také poprvé a naposledy, třeba Vlastimil Luka zanechal svůj autogram ve třiapadesátém pod slavným vítězstvím nad Itálií (2:0), ale pak jako buržoázní reakcionář a majitel několika pražských realit nesměl s mužstvem do zahraničí a u nároďáku skončil.

A čtyři roky po něm si užil slávy reprezentačního trenéra na jediný zápas Karel Bejbl. Dovedl v sedmapadesátém národní mužstvo v Rakousku k remíze 2:2, ale hned v následujícím zápase proti NDR už dělal jen pobočníka Antonínu Rýgrovi.

„Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem v pokračování trenérského působení u reprezentace také nedoufal. Jenže Ivan Hašek měl jiné představy, což jsem respektoval. Na trenérském vysvědčení však působení u národního týmu zaneseno mít budu. A doufám, že v budoucnu bych se mohl u reprezentace zase objevit,“ pravil věčný optimista František Straka, když Strahov opouštěl.

Zdeněk Pavlis, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Reprezentace