Článek
Doléčit se po těžkém zranění a vrátit se na trávník, nebo kariéru ukončit a usednout do křesla reprezentačního manažera. K jaké variantě se kloníte víc?
Je to otevřené. Před třemi měsíci jsem se rozhodl, že se po zranění ještě zkusím vrátit na trávník. A teď se pomalu blíží čas, kdy už bych mohl pomýšlet na zápasy. Určitou výhodou je, že nebylo určeno přesné datum, kdy bych měl k reprezentaci nastoupit. Třeba bych ještě mohl hrát a pak začít u nároďáku v novém cyklu kvalifikace mistrovství Evropy.
Hašek na vás tedy netlačí?
Naštěstí ne, ultimatum mi nedal. Háša dobře ví, že ještě chci hrát a nechává to na mně. Na druhou stranu si moc dobře uvědomuji, že kdybych koleno nedal na sto procent do pořádku, opravdu bude lepší s fotbalem skončit.
Minulý týden jste vtipkoval, že máte strach z Haškova telefonátu. A on vám opravdu zavolal...
Tak, tak. V nároďáku jsem působil dlouho, takže práce pro reprezentaci mě moc láká. A vzhledem k tomu, že má kariéra je tak na 95 procent u konce, je to pro mě i velká šance. Nemusel bych přemýšlet, co budu dělat dál. Navíc se u nároďáku začíná rodit něco nového, takže to zvažuji.
Není právě začátek nové éry dostatečným důvodem ukončit hráčskou kariéru a stát se funkcionářem?
Určitě je to důvod, který by fanoušci Slavie a další lidé pochopili. Ovšem kdybych byl úplně zdravý, tak bych prostě jen tak skončit nemohl. Měl jsem koleno operované už čtyřikrát, z toho dvakrát chrupavku. Doktoři mě tedy ještě před tím, než se začalo mluvit o reprezentaci, nabádali, abych raději skončil, že návratem na hřiště hodně riskuji. Jenže já se vlastně nikde nerozloučil na hřišti. Ani v reprezentaci, což mě hodně mrzí, ani v Liverpoolu, Bordeaux či ve Slavii. Tak jsem si řekl, že alespoň tu poslední rozlučku s celou kariérou si ještě dopřeji. Nedivte se, že tedy nedokážu jen tak říci, že prostě končím.
Ve vašem případě by asi nebyla možná kumulace působení hráče Slavie a manažera reprezentace. Šéf klubového představenstva Tomáš Rosen to alespoň vylučuje.
V Edenu se dává dohromady velmi silný tým. Slávistický podzim bude moc zajímavý, šance na postup do Ligy mistrů a na třetí ligový titul jsou podle mě velké. Na jaře jsme toho moc nepředvedli, ale podzim bude o něčem jiném. A to mě láká... Myslím, že rozhodnutí nechává vedení Slavie i Karel Jarolím na mně. Smlouva mi skončila, takže jsem zase amatér. Když jsem se před dvěma lety vracel, dohodli jsme se, že budu za Slavii dvě sezóny hrát a další tři pak působit jako funkcionář. Všechno proto musím v první řadě probrat s vedením klubu.
Začátek sezóny se pomalu blíží. Pokud se rozhodnete hrát dál, kdy byste měl podepsat novou smlouvu?
To je předčasné. Nejdřív musím vědět, že jsem opravdu fit.
Takže třeba přece jen zvítězí varianta funkcionářská... Dovedete si sám sebe představit jako manažera reprezentace? A nemáte obavy, že byste po některých nedávných úletech musel u týmu působit také jako dráb?
Moje role by zřejmě byla jiná než Košťálova, asi bych neměl tak široké a úplné kompetence jako on. Věřím, že mám co nabídnout, aby mužstvo fungovalo. Určitě bych měl na starosti, aby se zvedla také image nároďáku. Nemůžete s hráči samozřejmě chodit i na záchod. Většinu kluků ze společného působení znám. Někdo tvrdí, že je to nevýhoda, ale já si to nemyslím. Respekt v kabině jsem vždycky měl. Ne že bych si teď s hráči vykal, ale musel bych se chovat podle toho, že ponesu také svůj díl odpovědnosti. Naše vztahy by se prostě musely trochu změnit. O mých úkolech a kompetencích jsme se však s Ivanem nebavili. Až tak daleko zatím nejsme.
