Článek
Pořád váháte, zda pokračovat nebo definitivně skončit, oháníte se rodinou, vzýváte na děti, jimž chcete splácet staré dluhy... Jedním dechem ale přitom přiznáváte, že se bojíte, abyste se pro návrat nerozhodl v momentě, kdy už bude pozdě!
Jestliže se rozhodnu kopat ještě rok či dva, život se nám nezmění. Už proto, že děti rostou a jsou dost velké.
Dost nepochopitelné váhání...
Já prostě pořád čekám, kdy se dostaví den a já budu doma k neudržení. Jenže pořád jsem v naprostém klidu a pohodě.
Jsou dny, kdy neberete telefon, aby vás zase někdo k návratu nepřemlouval a do nového angažmá nenutil...
Ty dny už naštěstí pominuly. Náročné bylo údobí, kdy eminentní zájem o mé angažmá projevil milánský Inter. Denně jsem byl v kontaktu s trenérem i majitelem klubu.
Divíte se? Trenér Mourinho vás lákal už do Chelsea, takže zřejmě cítil novou šanci, jak získat do svého týmu Grande Paola...
Měl v rukou jasné, logické a naprosto správné argumenty, takže mu bylo skutečně těžké říci ne. Zvláště, když já měl naopak protiargumentů strašně málo. Nakonec rozhodlo, že jsem nechtěl jít hrát Ligu mistrů v dresu Interu Vždycky jsem ji chtěl vyhrát s Juventusem, což se mně nepovedlo. A v jiných barvách jsem to v Itálii prostě zkoušet nechtěl...
Dal jste si vůbec nějaký termín, kdy míníte všechno rozetnout a nahlas říci, co s vámi bude?
Těžké říkat data, ale v první polovině srpna bych všechno rozetnout měl. Přestupní termín sice ještě pokračuje i potom, ale pro mě by to dobré nebylo. Potřeboval bych už s někým trénovat a hrát.
Proč se tedy nerozhodnete? Nebo snad nejde o nabídky dostatečně lukrativní a konkrétní?
Právě naopak - konkrétní jsou všechny. A ze všech koutů světa. Záleží jen na tom, jak se rozhodnu.
A co kdybyste se rozhodl hned a právě teď? Byl byste schopen naskočit do nového mužstva a okamžitě hrát?
To ne, já jsem takový diesel, který se v každé sezóně rozbíhá trochu déle. Ale s návratem by problém nebyl, protože trénuji se Skalnou a ve formě se udržuji každý den. A s váhou by tuplem problém nebyl, i když o kilo víc asi mám. Ale to jsou tak dva dny tréninku!
Nad angažmá v cizině váháte, takže co to třeba zkusit na domácí scéně? Vždyť všichni vaši spoluhráči ze stříbrné jedenáctky v Anglii v šestadevadesátém se nakonec domů vrátili...
Nikdo mě neoslovil, z Čech nabídky nemám. V tuto chvíli jsme rozhodnutí, že se s rodinou vracíme do Itálie. Tam rozbiju svůj stan a uvidím, co dál.
A co kdyby se třeba ozvala Sparta?
Uvažovat se dá o všem.
V jejím dresu byste si vysněnou Ligu mistrů mohl zahrát, i když těžko byste s ní Champions League vyhrál.
Má do ní ještě daleko, i když výkonem proti Panathinaikosu mě překvapila a potěšila. Škoda inkasovaného gólu, ale je to hratelné. I Slavia ale z Moldavie přivezla dobrý výsledek, byť nedat gól na cizím hřišti může představovat problém.
Kdybyste se do sparťanského dresu vrátil, mohl by to být pro soupeře náramný šok. V lize i v Evropě. Dost podobný tomu, jaký za vašich mladých let způsobil come back Chovance v pětadevadesátém v derby proti Slavii, který jste v poslední minutě právě vy rozhodl...
Moc dobře si na ten zápas vzpomínám, protože patří mezi mé hezké fotbalové zážitky. Dokonce se vybavuji, že v bráně stál Honza Stejskal a já dával branku v posledních vteřinách. Teď jsme se ale rozhodli pro návrat do Itálie.
Nehraje v tom roli nabídka nového trenéra Juventusu Ferrary, který vám nabízí místo asistenta?
Co nabízí, on počítá s tím, že 20. srpna nastoupím.
A vy to nevezmete? Vás snad trenérská práce neláká?
Ale lákala by mě, protože nějaké zkušenosti jsem získal a mohl bych je předávat dál. Bylo by to pro mě logické pokračování. Ale nevím, zda ten správný moment už nastal, protože jsem ještě příliš spjatý s bývalými spoluhráči. Takže možná v budoucnu.
A co česká reprezentace? U té vám Ivan Hašek žádnou funkci nenabízel?
Ne, bavili jsme se jen o mém případném účinkování na hřišti a pomoci v některém zápase kvalifikace.
Cožpak vás skutečně neláká představa rozloučit se alespoň na nějakém fóru vítězně? S Juventusem jste vysněnou ligu mistrů nevyhrál, s nároďákem jste zlato nezískal ani na mistrovství Evropy, ani na mistrovství světa, navíc jste se i s ním loučil porážkou...
Ale loučení to bylo hezké, i když neúspěšné. Každý máme prostě nějaký svůj osud. Já se loučím Zlatým míčem, který mně novináři v sedmatřiceti překvapivě přiřkli.
Mohli by vám ho přiřknout třeba i za rok. Po sedmé, v osmatřiceti, až se bude národní mužstvo vracet ze světového šampionátu v Jižní Africe, kam mu pomůžete...
Český fotbal a my všichni bychom potřebovali, aby se tam nároďák dostal. Dokud nejsme na zemi, je třeba věřit. Já ale těžko mohu mluvit o pomoci, když nemám klub, za který bych hrál. Nejdřív musím s fotbalem zase někde začít...
