Článek
„Pst, doufám že to vůbec nikdo neví,“ málem žadonil v azylu kroměřížského hotelu Octárna, kam se cestou z Bratislavy k dalšímu dílu podzimní kvalifikace v Uherském Hradišti s národním týmem uchýlil.
Křižování by mu ale stejně nepomohlo, protože hráči o koučových narozeninách samozřejmě věděli. Vedení kroměřížského hotelu, který býval původně klášterem a v jehož zahradě proto i kaple sloužící k setkáním s fotbalisty a trenéry zůstala, pochopitelně také.
Gratulace a dort až při večeři
Proto se u večeře zpívalo, gratulovalo a Hašek k šestačtyřicetinám i tradiční dort samozřejmě dostal. Na slavení však čas nebyl, protože sobotní kvalifikační duel na Slovensku měli všichni až příliš v živé paměti.
U večeře, při odpoledním tréninku na trávníku místní Slavie, na který se přišla podívat tisícovka natěšených fanoušků, zrovna tak.
Rosický zůstal a do Londýna neletěl
Ti, co v sobotu u Dunaje hráli, dostali samozřejmě úlevy, ti, co seděli na lavičce anebo dokonce na tribuně pak pochopitelně makali naplno. Rosický mezi nimi... Zatímco zhrzený Koller opustil mužstvo hned v Bratislavě, avizovaný odjezd legionáře z Arsenalu se nekonal.
„Mluvil jsem s trenérem Wengerem před naším zápasem i po něm a dohodli se, že Tomáš zůstane. Je tady o něho perfektně postaráno, dostává se mu veškeré péče fyzioterapeutů, protože hotelový areál je skutečně perfektní a garantuje veškerou potřebnou péči, trénuje s námi,“ vyvracel kouč Hašek zvěsti, že Rosický už je na cestě do Londýna.
Postavit Tomáše, když se hrálo na krev?!
Rosický skutečně trénoval. Naplno. Bylo tudíž moudré, že ho v Bratislavě poslal trenér na tribunu? Neměl ho nechat alespoň na lavičce a poslat ho na plac, když dostal Hamšík červenou a Slováci dohrávali jen v deseti?!
„Postavit ho po dvou letech do tak ostrého a agresivně vedeného zápasu hraného na krev? Do takového rizika jsme jít nemohli! Proto jsme vůbec nepřemýšleli, že by zůstal třeba jen na lávce. Ostatně, při početní převaze v poslední čtvrthodině by bylo riziko ještě větší a my navíc chtěli hrát hlavně po stranách, kde měli útočit i Jankulovski s Grygerou a posílat centry do vápna,“ odmítal před tréninkem i po něm Hašek názor, že bylo chybou Rosického schopností alespoň v závěru nevyužít.
„Třeba ho v Uherském Hradišti využijeme. Den ode dne je jeho zdravotní stav lepší,“ živil naději v sobě, hráčích i fanoušcích obrovsky vděčných, že reprezentanty vidí na vlastní oči.
Jeden dárek už si vybral
Hašek to pochopitelně vnímal a cítil. Šlo mu o to získat zpátky ztracenou důvěru fanoušků v reprezentaci, což se v Bratislavě povedlo. Bojovností, vůlí, touhou hráčů po vítězství určitě. Teď půjde o to ji ve středu v Uherském Hradišti proti San Marinu ještě umocnit. Nastřílet trpaslíkovi z Apeninského poloostrova co nejvíce gólů a pořádně si vylepšit skóre, které může hrát v konečných účtech skupiny rozhodující roli.
„Proto jsme zvolili Uherské Hradiště a tamní stadión. Vyloženě fotbalový, kde je radost hrát, kde nám budou lidé fandit a poženou nás za vítězstvím a góly,“ netajil Hašek, že jeden z dárků k nedělním narozeninám si vybral dopředu. Báječný stadión a lidi na Slovácku!
