Článek
Vysnil si, že si s Kollerem jednou v reprezentaci zahraje. Že po jeho boku bude střílet v národním mužstvu góly a jednou Dina dostihne a možná i předežene. „Jenže to bych jich musel dát čtyřiapadesát, abych ho překonal. Děsná porce. Ale je mně dvacet a budu se snažit. Na konci kariéry uvidím,“ nezastírá Tomáš Necid, že by jednou chtěl přepsat historii. Tu, kterou psali slavní kanonýři s Kollerem či třeba Pučem v čele docela určitě.
U Dunaje se musel smířit s asistencí
Sebevědomí mu tedy rozhodně nechybí. A taky proč, když zatím nastoupil za nároďák sedmkrát a dvakrát se trefil. Při debutu proti San Marinu poprvé, v přáteláku proti Maltě podruhé... A u Dunaje měl blízko ke třetí trefě, jenže s jeho příliš slabou hlavičkou si slovenský gólman Mucha poradil, takže Necid se musel smířit s tím, že vyrovnávací Pudilovu branku pouze připravil a připsal si pouhou asistenci. Zato však parádní.
„Vyhrál jsem souboj, dal housle Ďuricovi, pak jsem tam strčil druhé a protože Štajner si zařval, poslal jsem mu balón, který on naservíroval Pudilovi. Samozřejmě že mně to povzbudilo a zvedlo sebevědomí, protože pak si člověk troufá a dovolí daleko víc. Ale než bych si jinak víc nedovolil, protože já jdu do každého zápasu s tím, že gól dát chci,“ líčil, jako by střílení branek pro něho bylo úplnou samozřejmostí.
Je mu dvacet, takže Kollera nechápe
Stejnou, jako pro Kollera, který jich v reprezentaci nasázel zmiňovaných pětapadesát.
„On byl kvalitním útočníkem, nejlepším střelcem a navíc super klukem. Nechápu jeho rozhodnutí skončit, ale to možná proto, že jemu je šestatřicet a mně jenom dvacet. Mrzí mně, že ukončil kariéru, protože jsem moc toužil jednou si s ním zahrát,“ meditoval Necid před středečním duelem se San Marinem nad svým klukovským vzorem.
Už ve středu může začít s atakem
Teď přichází na Kollerem uvolněné místo on. Stejný čahoun, potencionálně i podobný střelec, který může lámat rekordy. Začít může už ve středu proti amatérům ze San Marina. Proti učitelům tělocviku, prodavačům, bankovním úředníkům, majitelům fitness center, plavčíkům, kteří se fotbalu věnují vesměs jen z lásky a pro zábavu. „Ale něco umět musejí, když jsou v reprezentaci,“ pomíjí Necid fakt, že San Marino má pouze 28 tisíc obyvatel a za národní mužstvo tam hraje pomalu každý, kdo má chuť. „V Rusku jsem získal zkušenosti, sílu, teď si s naším mužstvem zahraju i Ligu mistrů. Jenže potřebuji ještě víc herní praxe, vypilovat rychlost, prosazovat se ve vápně, dávat góly. Hodně gólů,“ je jasné Necidovi.
Góly by se teď moc hodily
Českému nároďáku by se teď jeho góly hodily. Ve středu proti San Marinu bude každá branka dobrá, neboť i skóre nakonec může rozhodovat o pořadí ve skupině. Takže jestliže Necid vystřídá v útoku Haškova výběru Kollera, bude pro něho přímo povinností góly střílet.
„On byl silný v osobních i hlavičkových soubojích, dokázal dávat góly i sklepávat míče pro spoluhráče, což se bude čekat i ode mě, pokud tedy nastoupím. Jasně, budu makat, abych dal branek co nejvíc, ale ono vlastně nezáleží, jestli je dám já nebo někdo jiný. Podstatné bude vyhrát. A hodně vysoko! Vstřelit rychle první branku, pak přidat druhou, být trpěliví a nasázet jich co nejvíc. A až porazíme San Marino, musíme vyhrát i nad Poláky a Severními Iry, abychom se na mistrovství světa dostali. Když získáme devět bodů, na mistrovství světa postoupíme. Věřím tomu,“ srší z Necida víra prýštící z jeho mladistvých dvaceti.
