Rubriky:

Reprezentace

I z Ostravy je do 'nároďáku' blízko

30. září 2003 17:57 - OSTRAVA

Z Ostravy je do reprezentace daleko, tradovalo se v českém fotbale. Útočník Marek Heinz ovšem tušil, že ani fotbalisté Baníku nemají dveře do národního týmu zavřené. "Tvrdil jsem to při návratu z Hamburku. Tehdy jsem někomu řekl, že z Ostravy je do nároďáku blíž než z Německa," uvedl po zveřejnění nominace k utkání v Rakousku.

 

www.fcbanikostrava.cz

Kdo by si to před nějakými čtyřmi měsíci vůbec pomyslel. V Hamburku o něj nestáli, testy v Rusku neskončily podpisem smlouvy, kontrakt mu nenabídli ani v mateřské Olomouci, kde pár týdnů trénoval. Pak se však o blonďatého forvarda začala zajímat Ostrava, která dávala dohromady ambiciózní mužstvo, rychle došlo k dohodě a od toho okamžiku zase Heinzova kariéra nabrala strmé obrátky směrem nahoru.

V Bielefeldu to skřípalo

Nečekal to ani hbitý útočník, protože první přípravné zápasy nenapovídaly, že by byl v nějak oslnivé formě. "Dlouho jsem nehrál, potřeboval jsem smazat tréninkové manko. V Bielefeldu, kde jsem na jaře hostoval, to zrovna nebylo ono. Myslel jsem si, že v malém klubu bude vládnout rodinná atmosféra a pohoda, jenže bylo to přesně naopak. Už se k tomu nechci vracet," svěřoval se po návratu ze zahraničního angažmá.

V Hamburku se dohodl na předčasném ukončení smlouvy, a protože v rámci Německa nikam přestoupit nemohl, zamířil domů. "Neměl jsem ani jistotu, že budu hrát v Baníku v základu. Nedokončil jsem jediný přípravný zápas," měl v živé paměti letní měsíce. Kouč Komňacký mu ale věřil a Heinz mu důvěru bohatě splácí. V devíti odehraných ligových kolech nasázel soupeřům osm gólů, a proto ho pozvánka nemohla minout.

Vůbec ho to ale nezměnilo, zůstal stejný. Pořád stejně tichý, s uličnickým úsměvem na rtech. "Humbuku v novinách o mém možném povolání do reprezentace jsem nevěnoval pozornost. Soustředil jsem se na výkony," krčil rameny chvíli poté, co byla zveřejněna nominace. "Je to čest hrát za Českou republiku. Moc si toho vážím," špitl nesměle.

S trenérem sáňkoval

Trenér Karel Brückner jej dobře zná. Říká se, i kvůli jejich vizuální podobě, že Heinz je fotbalovým dítětem olomouckého stratéga. "Je to super kouč. Určitě však u něj nemám protekci, to by přece nemohl riskovat," smál se šestadvacetiletý borec, který s trenérem nároďáku naposledy mluvil v zimě. "Potkali jsme se náhodou venku v Olomouci. Já byl s dcerou sáňkovat a pan Brückner se na kopci objevil s vnučkou," vzpomněl si.

Se šedovlasým trenérem ho však spojil i nepříjemný zážitek. Olympiáda v Sydney, kam se Heinzovi nechtělo. "To je jediná věc, kterou bych na angažmá v Hamburku změnil. Na měsíc jsem vypadl z přípravy, Hamburk odehrál tři zápasy v Lize mistrů a pak už jsem se do sestavy dostal zřídka. Konečné rozhodnutí jsem ale tehdy dělal já," nevinil Brücknera.

Chybí mu Pospěch

V reprezentaci si naposledy zahrál v únoru roku 2001 s Makedonií, předtím nastoupil zrovna v Ostravě proti Slovinsku. "Prohráli jsme nula jedna, ale moc si to nevybavuji. Asi jsem hrál špatně," prohlásil. Ani neodhadoval, zda mu nominace může pomoci k cestě na EURO: "Vždyť není jisté, že ve Vídni nastoupím. Trenér bude sledovat hráče dál, od utkání v Rakousku se asi složení týmu pro šampionát v Portugalsku neodvine."

Z nominace útočníka měli radost i spoluhráči, hned se mluvilo o příspěvku do kasy. "To snad někdo potřebuje udělat novou střechu," jenom naoko se čertil otec čtyřleté Sáry a devítiměsíční Isabely. Startovné zaplatí rád. "Je ale škoda, že ve výběru není i Zdeňa Pospěch. Zasloužil by si to," pochválil spoluhráče z týmu, který stále vede ligové pořadí.

Igor Bruzl

Zrušit