Rubriky:

Reprezentace

Nedvěd: Zlatý míč bych přál Raúlovi

8. října 2003 11:07 - PRAHA

Do sobotního kvalifikačního utkání s Rakouskem mohou čeští fotbalisté naskočit s klidným svědomím, protože postup na euro už mají zajištěný. Nejen o náladě v týmu před posledním vystoupením v bojích o ME, ale také o létání v letadle stáje Ferrari a letošním fotbalovém králi Evropy mluví v rozhovoru pro Právo kapitán Pavel Nedvěd.

 

PRÁVO/Michaela Říhová

Bude toto utkání hodně jiné než předešlé zápasy o cestu do Portugalska?

Určitě, protože už naše sestava bude jiná. Na druhou stranu nás čeká jeden z mála zápasů, kdy budeme moci hrát bez stresu, uvolněně. Můžeme si prostě zahrát fotbal, rozdat si to s Rakušany bez nervů. Jsem však přesvědčený, že i v tomto složení uspějeme bez problémů.

Co říkáte absenci šesti klíčových spoluhráčů?

Nevzpomínám si, že bych něco takového zažil, aby chybělo tolik klíčových hráčů. I takový je fotbal. Zaplať Pánbůh, že jsme postup vybojovali. Asi bychom v případě, že by nebylo rozhodnuto o postupu, byli v obtížné situaci, co se týká základní sestavy, která odehrála většinu utkání.

Český národní tým bude silný i v tomto složení a pro Rakušany by byl určitě náš skalp cenný, ale my jim ho nedáme. Do Vídně jedeme vyhrát, i když relativně o nic nejde.

Nemá ale přece jenom fotbalista někde v hlavě zasunuté, že v takovém utkání vlastně není potřeba zvítězit?

V hlavě to určitě je, ale záleží na přístupu. A ten by fotbalista neměl měnit, ať jde o zápas, v němž jde o všechno, nebo zdánlivě bezvýznamný duel, v němž jde o prestiž. My chceme vyhrát každé utkání. Je to otázka motivace.

A tu budete mít i ve Vídni?

Momentálně tu není konkrétní motivace, ale my si ji umíme najít. Třeba že nechceme prohrát žádné utkání v této kvalifikaci nebo že chceme pokračovat v sérii zápasů bez prohry pod trenérem Brücknerem. Pod jeho vedením chodíme do každého utkání s cílem vyhrát.

Můžeme si najít i další jako tým a každý hráč má také svoji osobní. Určitě budeme chtít ve Vídni vyhrát a nepokazit si sérii. Ale myslet na ni nebudu. Stejně jednou porážka musí přijít, nepůjdeme jí však naproti. Právě naopak. Česká reprezentace má v Evropě dobré jméno a pro soupeře je vítězství nad ní velkou motivací.

Když se ohlédnete za kvalifikací, který zápas či dvojzápas byl nejtěžší?

Ty dva poslední, v Bělorusku a doma s Nizozemskem. Ukázaly se jako rozhodující pro přímý postup a my jsme je zvládli.

Máte raději zápasy pod velkým tlakem, nebo takříkajíc volnější, jako by měl být ten ve Vídni?

Na stres jsem zvyklý a každý fotbalista má určitě rád bitvy, v nichž jde o hodně, je pod tlakem, všichni jsou ve velkém napětí. V takových utkáních je motivace velká a bez problémů.

Osobně si ale čas od času zahraji utkání, jako je to sobotní, kdy se můžeme soustředit na to, abychom si zahráli a předvedli hezký fotbal, aniž bychom museli přemýšlet, jestli vyhrajeme nebo prohrajeme a musíme uhrát co nejlepší výsledek. Ani nepamatuji, kdy jsem takový zápas hrál.

V kvalifikaci na euro 2000 jste tři body vyválčili ve všech deseti zápasech...

Vyhráli jsme i ty, které už jsme vyhrát ani nemuseli. I za Chovance jsme chtěli vítězit, ale ty dvě kvalifikace se nedají srovnat. Nemám taková srovnání rád, protože nemají smysl.

Kvalifikace na poslední mistrovství světa však skončila v baráži blamáží. Je to současné mužstvo jiné, byť s mnoha stejnými hráči?

Je hodně jiné nejen složením, ale hlavně tím, že tu funguje perfektní parta. To v tom minulém týmu neplatilo vždy.

Vy sám jste se za ty bezmála dva roky pod vedením Brücknera změnil?

Určitě a doufám, že k lepšímu. S trenérem jsme toho za ty dva roky namluvili spoustu. A on na tu změnu měl velký vliv.

V čem sám na sobě cítíte největší změny?

Nepochybně jsem zodpovědnější, jsem také daleko klidnější. Problémy už nechci řešit s horkou hlavou a promýšlím jejich řešení. Trenér Brückner takto působil na všechny hráče jednotlivě a na celé mužstvo zároveň. Jsme týmem sebevědomým, ale klidným a zodpovědným.

Brückner je spíš flegmatik, vy jste býval horká hlava. Hledali jste k sobě cestu obtížně?

Neřekl bych, že obtížně. On sice tolik neznal starší hráče, jako jsem já nebo Karel Poborský, a my jsme pořádně neznali jeho. Zpočátku to bylo takové oťukávání, vzájemné poznávání. Teď už víme, co můžeme čekat od něho, a on ví, co může čekat od nás. Všechno je to na dobré cestě a těží z toho celý tým a český fotbal. Je to tak, jak má být.

Měli jste spolu někdy konflikt nebo jste zažili nějaké zklamání?

Vůbec ne! Já jsem se v trenérovi zatím nezklamal a věřím, že ani nezklamu a bude to vzájemné. Našli jsme k sobě cestu nejen po fotbalové stránce, protože jsme spolu probrali i spoustu mimo fotbalových věcí. V tom byl základ úspěchu. Opravdu si s Brücknerem dobře rozumíme.

Juventus zase vede Serii A, daří se mu i v Lize mistrů. Je silnější než v minulé sezóně, kdy obhájil titul a dostal se až do finále Ligy mistrů?

Výsledkově se nám opravdu daří dobře. Kdybych to měl ale hodnotit i z pohledu předvedené hry, pak jsme získali víc bodů, než bychom si asi zasloužili. Zatím je brzy na to, abych jednoznačně řekl, jestli jsme silnější než v minulé sezóně.

To jste hráli tak špatně?

Nebylo to z naší strany nejlepší. Dokázali jsme ale vyhrát velice těžké zápasy a v tom je naše síla, která nás drží nahoře.

Na jaře jste si nemohl zahrát finále Ligy mistrů kvůli žlutým kartám a přál jste si finále této soutěže jednou hrát. Myslíte si, že to může být už v této sezóně?

Moc bych si to přál, ale i o tom je předčasné hovořit. V této chvíli mohu jen říct, že jsme na dobré cestě k postupu ze základní skupiny. Dva zápasy jsme vyhráli a třetí máme doma. Když ho vyhrajeme, měli bychom postoupit.

Pochopitelně chceme dojít znovu do finále, ale opravdu je brzy o tom mluvit. Juventus je však mužstvo, které se rozjíždí pomaleji, ale zvyšuje obrátky a ty pak dlouho udrží. Věřím v to.

Váš přílet do Prahy speciálem týmu F1 Ferrari má nějakou spojitost s tím, že Juventus i slavná stáj patří ke klenotům koncernu Fiat?

Do jisté míry ano. Pomohl mi k tomu spoluhráč Ciro Ferrara, který tam má kontakty. Oni mi to nabídli a bylo to skvělé, těmi letadly létají Schumacher a Barrichello. Možná to byla trochu kompenzace, že na závod F1 do Monaka mě pozval Pavel Turek z týmu West McLaren Mercedes a ne Ferrari.

Bylo jim to tenkrát trochu líto. Teď mě zvou do Modeny, kde se ferrari vyrábějí. Když jsem jim říkal, že nemám ferrari, protože je dvoumístné, tak mi chtějí ukázat nový typ pro příští rok, kdy se začne prodávat Ferrari 460, které má čtyři místa.

V souvislosti s vámi se stále častěji hovoří jako o největším kandidátovi na Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Probleskne vám někdy tahle myšlenka hlavou?

V italských novinách o tom čtu každý druhý den, těžko se tomu dá vyhnout. Nebudu tvrdit, že by mne to netěšilo. Ale skutečně povyšuji kolektivní trofeje nad osobní. Jsem rád, že jsem platným hráčem pro mužstvo, ať je to Juventus, nebo reprezentace. S nimi chci získávat úspěchy.

Kdybyste si mohl vybrat: prvenství v Lize mistrů, případně titul mistrů Evropy, nebo Zlatý míč...

Pak určitě jednu z těch dvou prvních a nejlépe obě. To stoprocentně a bez rozmýšlení. Ale ono to má souvislost. Když uspějete s mužstvem, pak přijdou i osobní trofeje.

Co by pro vás zisk Zlatého míče znamenal?

Ocenění mojí práce pro mužstvo. Žádný z mých fotbalových snů ale nikdy nesahal tak vysoko, moc si cením třeba už nominace a byl bych šťastný, kdybych se dostal třeba do nejlepší pětky, ale ze snů mě to nebudí.

Máte svého favorita na tuto trofej?

Už léta bych ji přál Španělu Raúlovi z Realu Madrid. Za to, kolik dává gólů, jak hraje, by si Zlatý míč už zasloužil. Kandidátů je ale strašně moc.

Vy byste nechtěl dosáhnout toho, co kdysi Josef Masopust?

S ním se srovnávat nemohu, to byl velký fotbalista. O tom mohu jen snít. To si nepřipouštím. Moc měl ale potěšilo, když mi řekl, že už by tu trofej měl vyhrát zase nějaký Čech, konkrétně já, aby mu už dali po tolika letech pokoj s tím Zlatým míčem. Takového uznání si moc vážím.

Karel Felt

Zrušit