Článek
Tisková konference nizozemského trenérského mága ve službách reprezentace půlměsíce Guuse Hiddinka na úvod amerického turné v nabitém sále hotelu Hoboken v New Yorku, který obývají obě výpravy společně, Bílkovo první interview na americké půdě ve stoje u střídaček na hřišti, kam dorazil téměř s dvouhodinovým zpožděním. „Nic příjemného, že se avizovaných dvacet minut takhle protáhlo, ale nemáme kam pospíchat,“ snažil se situaci zachránit a do lehčí tóniny převést kouč českého týmu.
Bloudění před prvním americkým tréninkem
Česká výprava pomalu dvě hodiny zmateně bloudící New Yorkem a pak ještě dobrých třicet minut hledající tréninkové hřiště v univerzitním areálu v New Jersey, Turci naopak doprovázení na stadionek v sousedství americkými policisty s kvílejícími houkačkami a majáky na střeše. „Na takovou dezorganizaci nejsme zvyklí. Mělo být připraveno, kde a v kolik hodin trénujeme. Něco podobného by se stávat nemělo,“ vyčítavě prohodil cestou na hřiště Libor Sionko, jenže co s podobným povzdechem zmohl?!
První trénink tureckých fotbalistů odehrávající se před stovkami fanoušků oblečených v dresech svých idolů nadšeně aplaudujících každé povedené přihrávce, akci a střele svých hráčů, ten český o pár set metrů dál v komorním prostředí, které se ani ptáci svým zpěvem neodvážili rušit.
Kustodi Bílkova výběru nakládající po tréninku bagáž do autokaru pěkně ručně, zatímco turecký doprovod odjíždějící z trávníku s nákladem naskládaným na elektromobilu polepeném vlajkami s půlměsícem.
V „zajetí“ šesti českých novinářů
Hiddinkovi svěřenci obklopeni desítkami žurnalistů a několika televizními štáby vysílajícími záběry z tréninku a rozhovory s největšími hvězdami z Ameriky přímým přenosem k Bosporu, kde je dychtivě hltaly milióny fanoušků, Bílkovi hráči postávající ve stínu za postranní čarou v „zajetí“ šesti novinářů a jednoho fotografa.
Odjíždějící autokar Turků doprovázený dlouhou kolonou aut, v nichž jejich američtí krajané projevovali troubením a červenými vlajkami s půlměsícem nadšení, že svou fotbalovou reprezentaci na vlastní oči vidí, že se s hráči mohli vyfotografovat, autogram ukořistit a rukou si s nimi potřást, Češi vracející se do hotelu pěkně inkognito.
Na americkém kontinentě jako by se potkaly ve stejný den, ve stejnou hodinu a prakticky na stejném místě dva zcela odlišné fotbalové světy. A pak chtějte na strahovské generalitě, nebo na Bílkově reprezentaci, aby dohnala, nebo dokonce předehnala fotbalový Balkán.
Cesta mezi newyorské mrakodrapy bohatě postačí k poznání, o jak bohapustou utopii jde!
